Brečela ona i on. Pavla Váňová, manželka Josefa Váni, po velké triumfu svého muže nezadržela dojetí. Ještě aby ano... "Snad toho teď už nechá," opakovala větu, která už jí musí přijít omletá, ohraná, nudná, stereotypní a hlavně - zbytečná. Váňa má svoji hlavu, svůj svět. "Chci poděkovat paní Váňové, že to se mnou vydržela," směje se jen.
Dostihy jsou nebezpečně krásné. Pavla Váňová o tom ví své. "Mít dva chlapy v závodě, to je hrozné...," říká. Rodinná pouta Váňovy rodiny totiž píšou příběhy, v nichž se vše motá okolo koní.
Jezdí táta, jezdí i syn. Dvacetiletý Josef Váňa mladší skončil v letošní Velké pardubické šestý. O starším netřeba mluvit. "Tátovi to strašně přeju. Už zase ukázal, jak velkým žokejem je. Byl to krásný den," usmíval se mladý Váňa, který mimochodem nese na otcově úspěchu (ne)nápadný podíl. "Koupil mi horské kolo, za což mu děkuji. Protože právě kolo mi hodně pomáhalo v nabírání a udržování fyzické kondice," říká Váňa.
Po obrovsky náročném závodě byl sedmapadesátiletý fenomén plný pohody. "Já už jsem starej dědek. Ale dneska bych jel klidně ještě tři Velké. Protože když máte dobrého koně, tak ten závod moc fyzický náročný není," šokuje. Jeho manželka se tomu jen usmívá: "Je neuvěřitelné, co ve svém věku dokáže. Zase to všem natřel," nevěří.
Stejně tak asi ani nevěří, že by se muž své velké lásky vzdal. Zapomněl na závodění. Výhry. Pavla Váňová musí podvědomě tušit, že dostihová superstar si kariéru ještě prodlouží. "Já doufám, že už ne. Už ne," říká však navenek, aby ji manžel slyšel. "Máme ještě spoustu plánů, a čím je starší, tím větší o něj mám strach. Snad mu to sedmé vítězství ve Velké bude dost."
Na shledanou, nebo sbohem?
Poprvé Váňu uviděla, když jí bylo devět let. "Byla to moje hvězda." Čas běžel, s žokejem se seznámila, chodili spolu, vzala si ho. Být manželkou dostihové hvězdy je trpké. Pavla Váňová si prožila své. Váňa byl v klinické smrti, měl mozkovou mrtvici, vážně poraněnou páteř... Ze své výšky ztratil přibližně deset centimetrů, jelikož se mu dva obratle "stáhly" do sebe.
Strach paní Pavly je všudypřítomný.. "A do toho jezdí ještě malý Pepík," říká.
Slovo "malý" ale není na místě. Dvacetiletý Josef Váňa mladší je o dost vyšší než jeho otec. "S tím bude mít problémy. Bude si muset hodně hlídat váhu," analyzuje synovu budoucnost Váňa starší. "Ale je šikovnej a talentovanej, těch Velkých pardubických klidně může vyhrát víc než já," říká. "Má na to však stále čas. Teď ještě vládnu já," tvrdí rezolutně a pak se usměje: "Neměl bych větší radost, kdyby letos vyhrál on."
Je to prostě Váňa. Zarputilý dříč a bojovník, s nekonečnou touhou vyhrávat. Právě ona nekonečnost působí manželce Pavle pravidelné závratě a psychická traumata. Ale pozor! V rozhovoru pro Českou televizi, hned po závodě, v bezprostředních emocích, Váňa prohlásil: "Posedmé by to snad mohlo stačit..." Že by skutečně dal Velké vale? Že by se stal veteránem na odpočinku? Místo na shledanou řekl rovnou "sbohem"?
Ne... tomu prostě nelze věřit. Ještě jeden rok, dva, pět...
