Kritika
Video ve volejbale zdržuje zápasy, trenéři ho využívají místo timeoutu

Ve fotbale se po videorozhodčím volá, ve volejbale má často jiný význam, než opravit výrok hlavního sudího. Trenéři za možností využít techniku stále častěji vidí i další význam. Taktickou poradu, nebo rozhození soupeře.

Challenge ve volejbale je technicky mnohem dále, než tenisové Jestřábí oko. Trenér může požádat o přezkoumání přešlapu, doteku sítě, teče blokaře, nebo místo dopadu míče. Vše hlídá 13 kamer, které neustále sleduje dění na hřišti.

S dopadem to bývá složitější a vznikají největší neshody. Na videu se totiž narozdíl od tenisové animace ukáže celý míč a ne vždy bývá záznam průkazný. I díky tomu vznikají dlouhé pauzy mezi výměnami, kterých trenéři využívají pro porady s týmem.

 "Během zápasů se jasně ukazuje, že většina challenge je ve prospěch družstva, které si je bere, takže se opravují výroky rozhodčích," řekl v rozhovoru pro Český rozhlas Radiožurnál asistent trenéra české reprezentace Jan Svoboda.

 "Čeká se dvě tři minuty, takže je to místo time-outu. Jakmile mají trenéři dva vyplácané, vyplatí si vzít challenge, i když ví, že nemá pravdu, protože to trvá dlouho," konstatuje smečařka Kateřina Válková.

Zatímco ve fotbale se téměř každý týden najde incident, po kterém si týmy žádají video a stěžují si, že ta možnost ještě není, ve volejbale slyší zatím kritiku za kritikou. Přezkoumávání neuteče tak rychle jako v tenise a tak si jsou všichni moc dobře vědomi, co taková pauza může udělat se soupeřem.

Na technologickou vymoženost si začínají stěžovat i fanoušci. A není se čemu divit. Každý trenér si může v každém setu vzít dvě challenge. V případě úspěchu s opravením verdiktu rozhodčího mu možnost použít video zůstává a tak je možné, že se rozhodčí u obrazovky radí i dvacetkrát v jedné sadě.

 "Je to rozkouskované. Zaleží také na tom, jak dlouho rozhodnutí trvají. Někdy to mužstvo rozhodí, někdy pomůže soupeři, nebo nám. Challenge je vlastně vždycky time-out," říká Jan Svoboda.