Po absenci na minulém mistrovství světa v Brně a Ostravě se florbalistka Hana Koníčková vrátila do českého týmu na vrcholné akci a i po přesunu z útoku do obrany je dál produktivní. Na nezvyklý post na levém křídle si musela zvykat i po letním odchodu z Liberce do NST Lappeenranta, ale skvěle se s tím vyrovnala. Je s 13 trefami třetí nejlepší střelkyní finské ligy.
"Když mi bylo oznámeno, že půjdu na levé křídlo, říkala jsem si, že bych měla problém zahrát to v Česku, natož u nich. Pak jsem si řekla, že takhle uvažovat nemůžu a budu plnit, co se mi řekne. S naší pětkou si skvěle rozumíme a jsem hrozně ráda, že mi prostor dávají a že jsem jim ukázala, že na to mám," řekla Koníčková.
V reprezentaci ji kouč Miroslav Janovský nasazuje v obraně, Koníčková přesto dokázala v prvních čtyřech zápasech na šampionátu v Tampere nasbírat pět bodů za dvě branky a tři asistence. "Musím do sebe ty obranné činnosti dostávat, nikdy jsem nebyla úplný bek. Co se týká hry dopředu, neměla jsem z obrany problém," podotkla.
Své první dva šampionáty absolvovala v útoku. V roce 2009 debutovala jako sedmnáctiletá ve Västeras a nasbírala v šesti duelech sedm bodů za pět tref a dvě asistence. O dva roky později se podílela na historickém bronzu v St. Gallenu třemi přesnými zásahy a jednou přihrávkou v šesti duelech. Před dvěma roky na domácím MS ale v konečné nominaci chyběla.
"To bylo zvláštní období. Dělala jsem důležité kroky ve škole, v tom termínu jsem splnila lyžařské kurzy. Ten půlrok ve škole mě chytly jiné sporty, přípravu jsem záměrně nešla jen na florbal, nepilovala jsem to, co jsem potřebovala. Takže je dobře, že jsem nebyla vybraná," uznala Koníčková volbu tehdejších trenérek Karolíny Šatalíkové a Markéty Šteglové, i když přiznává, že ji neúčast mrzela.
Slečna učitelka?
Přednost ale mělo studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu. "Člověk, který chce jet na mistrovství, musí to mít v hlavě a podřídit tomu přípravu. Takže špatná jsem z toho samozřejmě byla, protože jsem byla v týmu celý cyklus a až na nejdůležitější akci jsem nebyla vybraná. Ale kdyby se nesplnily ty důležité kroky ve škole, tak třeba nejsem teď v Lappeenrantě," prohlásila Koníčková.
Tamní klub o ni měl zájem už dříve. "S NST jsem byla v kontaktu už ve třeťáku na gymplu, kdy jsem nechtěla odejít kvůli maturitě. Tvořili tehdy nový tým a já bych jim tam prý skvěle pasovala, ale na to jsem v tom věku vůbec nebyla připravena. Všechno mi zapadalo to zkusit letos. Dodělala jsem si bakaláře, věděla jsem, že se nebojím jít do ciziny," podotkla.
V Lappeenrantě vedle florbalu pracuje ve škole. "Jak jsem oslovila NST, tak mi bylo řečeno, že nebudu za florbal dostávat peníze. Moje podmínka byla aspoň najít práci na poloviční úvazek, což se podařilo. Pracuju jako asistentka. Je tam jeden hlavní učitel a já jsem mu k ruce. Hodně mě využívají na tělocviky, pomáhám se sportovními kluby, ale primárně mám do středy dopoledne hlavně technické obory sedmáků, osmáků," popsala své zaměstnání.
Ve volném čase, především před sezonou, se snažila poznat Finsko. "Je to drsná země, podmínky jsou jinačí než tady v Česku. Lappeenranta je dost u ruských hranic, je to tam cítit a žije tam dost ruských rodin. Když jsem měla volný víkend, tak jsem nějaké výlety podnikla. Teď už mi trenéři řekli, že jsou rádi, že jsem zaměstnaná každý víkend a nemám čas na nějaké nebezpečné dobrodružství," dodala Koníčková.
