Český judista
Zlatého Krpálka čeká volno. Léčbu lokte mu "kazí" děti

Šťastný, že splnil další cíl a podmanil si ikonickou halu Budókan v kolébce juda, se vrátil se zlatou medailí pro mistra světa Lukáš Krpálek do Prahy. Osmadvacetiletý rodák z Jihlavy tři roky po olympijských hrách v Riu de Janeiro vyhrál také mistrovství světa a v pondělí si vychutnal radostné chvíle i s tříletým synem Antonínem na klíně.

Syna chce vést ke sportu, do juda ho ale tlačit nebude, i když ho má rád. "Tonda ví, kde mám uložený kimono, takže mi ho donese, na sebe si vezme to svoje a tak se spolu přehazujem. Už ve třech letech jsme ho začali vozit na tréninky. Hrozně ho to baví, hlavně tam ale jen tak pobíhá a hraje si s ostatníma dětma. Jestli bude ale judo chtít dělat dál, to záleží na něm," řekl Krpálek na tiskové konferenci.

V Tokiu se v sobotu zapsal do historie. Po přechodu do vyšší kategorie totiž jako první judista vyhrál na světových šampionátech váhy do 100 i nad 100 kilogramů. Symbolicky v posledním souboji zdolal v prodloužení domácí hvězdu Hisajošiho Harasawu a radoval se z dalšího zlata.

Teď si Krpálek chce hlavně odpočinout, a to nejméně týden, a také dopřát klid chronicky nemocnému lokti. "Což ale s dětmi bude těžké," usmál se otec ještě roční Mariany. Domů se těšil hodně, v Japonsku pobyl 18 dní. S rodinou zamíří na dvě dovolené, delší by měla být v Thajsku.

Pak začne s přípravnou na turnaj Masters v Číně a na grandslam v Ósace. Než se za rok vrátí do Tokia a znovu do Budókanu, aby se pokusil olympijské zlato obhájit, představí se českým fanouškům. Pražská O2 arena totiž bude na začátku května dějištěm mistrovství Evropy.

Hlavní je ale pro Krpálka olympiáda, kde by se měl utkat s francouzskou hvězdou Teddym Rinerem. "Budu tam chtít nechat všechno, do dalších turnajů dám maximum. Každý se na mě bude chtít připravit, každý mě bude chtít porazit, ale já se jen tak nedám a budu to chtít vyhrát znova," ujistil Krpálek.

V Tokiu dokázal jako jeden z mála narušit nadvládu domácího Japonska, které posbíralo většinu medailí. "Nebylo to o velmocech, ale o velmistrech," podotkl jeho kouč Petr Lacina.