Pardubické dostihové závodiště je jako uzavřená klícka. Jdete dovnitř, kontrolují vás. Opouštíte areál, také vás kontrolují. Tedy aspoň v tom případě, že člen ochranky na „stráži" dělá svou práci tak, jak má.
Den před 118. ročníkem Velké pardubické je téměř všechno připraveno. Dolaďují se poslední detaily.
Ať už vyjíždějí osobní auta, nebo vozidla větších rozměrů, probíhá kontrola zavazadlového prostoru. Proč? „Je tady spousta elektroniky, plazmové televize atd. Hodně drahých věcí, které se dají odvézt," říká jeden z členů bezpečnostní služby.
„Není to žádná mimořádná věc, když u někoho najdeme něco, co mu nepatří," dodává s klidnou tváří a je mu jasné, kam bude směřovat další dotaz. Co všechno jsou si lidé na rozlehlém závodišti v Pardubicích schopni přivlastnit, už však neprozradí. „To je interní záležitost, ale koně se ještě nikdo propašovat nepokusil."
Nebyla by to česká povaha, kdyby se nenašel někdo, kdo si dělá z kontroly legrácky. Osobní auto, podnapilý muž na sedadle spolujezdce. S námahou otevírá dveře a místo pozdravu zahuláká. "Dneska je v kufru jenom jedna mrtvola." Člen ostrahy zachová klidnou hlavu a i přes zjevný žert si nechá ukázat kufr. "No, není tam, ale tady už nic nepřekvapí, takže ani ta mrtvola by mě nepřekvapila. Pak se divte, že všechny kontrolujeme," prohlásil po tom, co vysmátí chlapíci odjeli. "Snad byl aspoň ten řidič střízlivej," dodává a jde si po svých.
V tomto pracovitém chlapíkovi má Velká pardubická jistotu, že mu neproklouzne ani myš. Jak je to u ostatních, to už musejí posoudit jiní. Páteční ranní služba před první středoevropskou dražbou v Česku se spíš zajímala o to, kdo koho koupil, než o to, zda mu někdo nepláchl, třeba právě s plazmovou televizí.
Ilustrační foto: vpcp.cz
