Pierre de Coubertin
Otce olympiády dohnala krize. Odešel jako romantik

Miliardový kolotoč, obrovská reklamní show, neskutečný byznys. To všechno je kolorit současných olympijských her - největší, nejsledovanější a nejslavnější sportovní akce na planetě. Gigantický podnik pod pěti kruhy přitom navazuje na myšlenky francouzského pedagoga, diplomata a historika Pierra de Coubertina, který chápal sport jako zdravé opojení krve. V těchto dnech svět slaví 150 let od jeho narození.

"Člověk není jen tělo a duch, nýbrž tělo, duch a charakter. Charakter se nevytváří duchem, ale pomocí těla. To je právě to, co starověcí národové dobře věděly a co my tak obtížně křísíme," zní jedna z legendárních tezí Pierra de Coubertina.

Francouzský historik, pedagog a diplomat chápal sport jako prostředek k dosažení dokonalosti, bojoval o jeho zařazení do osnov francouzského školství a rozšířil nemalý zástup těch, kdo se pokoušeli o resuscitaci olympijského odkazu. Na rozdíl od svých předchůdců to ale Coubertin dokázal.

Baron s rodným příjmením de Frédy využil svých diplomatických kontaktů, houževnatosti, pevné vůle a zaplněné pokladnice a v roce 1896 nadšeně sledoval první novodobé olympijské hry, které po vzoru antického odkazu hostily Atény.

Po více než 1500 letech se tak Pierre de Coubertin zasloužil o obnovení olympijské tradice a dodnes je považován za otce novodobých her. Ty podle jeho původní vize neměly patřit pouze sportu, ale také literatuře a umění. Tenhle koncept sice dlouho nepřežil, přesto přinesl Coubertinovi jeho jedinou olympijskou medaili - v roce 1912 obdržel na letních hrách ve Stockholmu zlato v literatuře za svou Ódu na sport.

Ovace nepochopení

S vizí na resuscitaci olympijských her vystoupil Coubertin poprvé v roce 1892 v Paříži. Jeho nápad tehdy sice zaujal, jenže to bylo vše. Realizace byla daleko. "Shromáždění tleskalo, souhlasilo, přálo mně plný úspěch a přitom nikdo neporozuměl mé myšlence," napsal ve svých pamětech baron.

Počáteční nezdar ale Coubertina nezastavil. Cestoval po světě, sháněl pro svůj záměr podporu. V roce 1894 byla nakonec jeho myšlenka na Kongresu pro obnovu olympijských her odhlasována a spokojený Coubertin se stal kromě hlavního mecenáše akcí Mezinárodního olympijského výboru od roku 1896 také jeho předsedou. Ve funkci přitom vydržel až do roku 1925.

Otec novodobých olympiád a zakladatel moderního pětiboje se ale v lázni ovací a obdivu netopil. Mnozí totiž jeho sportovní filozofii kritizovali. Závadné prý byly jeho představy o tom, že antičtí sportovci byli amatéři. Podle starověkých písemností mířila mimo terč i známá Coubertinova věta proklamující, že "není důležité vyhrát, ale zúčastnit se."

Nelehké byly pro Coubertina i poslední roky jeho života. Hospodářská krize 30. let totiž vysála i jeho úspory a MOV musel na zabezpečení svého "otce" dokonce vyhlásit sbírku. Její výtěžek už ale Coubertin nedostal. V září 1937 nečekaně zemřel při procházce v ženevském parku. Vskutku romantický odchod věčného romantika.