Návrat do NHL
Ovečkin se omluvil Rusům. Neúspěch přebil otcův únik smrti

Byl to těžký návrat do reality. Hokejisté Washingtonu se po olympijských hrách opět sešli v domovské kabině, úsměv na tvářích olympioniků se hledal těžko. Zejména pak u kapitána Alexandra Ovečkina. Osmadvacetiletý forvard se ještě nestihl oklepat ze zklamání, které ruští hokejisté na domácí olympiádě národu způsobili, a přišla další rána - infarkt otce. Nakonec se ale vše začalo v dobré obracet. Vyprávět o tom může i jeho spoluhráč Martin Erat.

Jeho podobizna visela v Soči na každém rohu. V úspěch hokejových gerojů věřilo celé Rusko, od Petrohradu po Vladivostok. Jenže Ovečkin a spol. selhali. Čtvrtfinálové vyřazení s Finskem bylo pro hrdý národ drsná facka, co bude štípat ještě hodně dlouho. Právě od nejlepšího střelce NHL, který dal v barvách Washingtonu už čtyřicet gólů, se prostě čekalo víc, než jediná trefa do sítě slabých Slovinců.

"Ze všeho nejdřív se chci omluvit všem fanouškům," soukal ze sebe v rozhovoru pro server espn.com po návratu do Spojených států osmadvacetiletý útočník. "Obzvlášť nevyužití této jedinečné možnosti reprezentovat svou zem na domácí olympiádě, mrzí. Neměli jsme výsledky, nedokázali jsme získat medaili," mrzelo Ovečkina.

Ihned po konci olympiády ale na vlastní kůži poznal, že sportovní hranice mezi úspěchem a neúspěchem se nemůže rovnat s tou mezi životem a smrtí. "Samozřejmě, že fanoušci, novináři, naše rodiny a lidé, co přáli Rusům, byli smutní. Život jde ale dál," prohlásil.
V Soči totiž neměl ani šanci dlouho truchlit. Myšlenky na hokejový na úspěch ihned po turnaji přebila touha jakkoliv pomoci svému otci. Ten už měl dříve problémy s nemocným srdcem, po jednom z ruských zápasů však musel být hospitalizován. Diagnóza byla jasná. Infarkt a nutná operace.

"Hned jak jsem zjistil, že leží v nemocnici a jeho stav není moc dobrý a mohl by zemřít, zapomněl jsem na naší prohru s Finskem," řekl Ovečkin, který promluvil s médii poprvé až po třech dnech po vyřazení. "Musel jsem jet za ním, abych ho viděl a strávil s ním nějaký čas. Bylo skvělé vidět, že se jeho stav zlepšuje. To je ta nejdůležitější věc," uvedl s tím, že v úterý se jeho rodina vrátila zpátky domů do Moskvy.

Ovečkin zamířil opačným směrem, na východní pobřeží Spojených států, kde ho s Washingtonem čeká boj o play-off. Sám věří, že bude mít mnohem lepší střeleckou formu, než právě v Soči. "Moc gólů jsem tu nedal, kritiku beru. Byla to hodně těžká prohra pro mě i celé Rusko. Ale ještě mi není ani třicet. Musím se s tím vyrovnat a dostat se přes to," prohlásil smířeně.

V kabině Washingtonu se tak objevila pouze jediná olympijská medaile, Švéda Marcuse Johanssona. Jeho spoluhráč Nicklas Bäckström stříbrnou památku možná nikdy neuvidí. To kvůli dopingovému nálezu, za který přitom údajně mohl pouze lék potlačující alergické reakce. Zda se mu někdy dostane do rukou, ještě bude muset rozhodnout Mezinárodní olympijská komise.

Bäckström, jedna z opor týmu, kvůli tomu přišel už o účast ve finále proti Kanadě, svým spoluhráčům nemohl nijak pomoct. "Alergiemi trpím už přes sedm let, po celou dobu, co jsem ve Washingtonu. Po celou dobu jsem si bral lék Zyrtec-D a nikdy nic neměnil. Hrál jsem na mezinárodních turnajích, na mistrovstvích světa i olympiádě. Nikdy to nebyl problém," kroutil hlavou Bäckström.

Také lékař švédské výpravy proti užívání léku nic nenamítal. "Čím jsem se tedy projevil? Vždyť jsem jenom dal na doporučení doktora. Není to opravdu žádná legrace. I proto se teď budu soustředit jen na Washington," prohlásil s ohledem na nejistou budoucnost "jeho" stříbrné medaile.

"Je směšné, že se něco takového může stát na tak velkém turnaji, jako jsou olympijské hry. Navíc těsně před finále," kroutil hlavou další spoluhráč Martin Erat, kterého chmurné myšlenky na olympiádu také rychle přešly. "Po čtvrtfinále jsem se podíval na svůj telefon a v tu chvíli mi zavolal kamarád, že se mi narodila dcera. Dostala jméno Victoria Bella," pochlubil se Erat. "Bylo těžké zkousnout vyřazení. Ale jakmile jsem se dozvěděl tuhle zprávu, vrátil se mi úsměv na tvář," uvedl jediný šťastný washingtonský navrátilec z olympijských her v Soči.