Turnaj o dva miliony
Šikana od medvídka Pú. Když se z pokeru stane utrpení

Dnes si v našem blogu, který se ocitá na webu TÝDEN.CZ totálně nepravidelně a v podstatě zbytečně, povíme o tom, co lze dělat u pokerového stolu, když máte Den Blbec. Respektive Den Naprostý Idiot. V pokeru jde o známý pocit: takový, když vám to fakt nechodí - a když už to přijde, dá vám to stejně strašně za uši.

Poker je krásná hra v tom, jak jí dokážete intenzivně milovat a nenávidět zároveň. Na co jsou všechny knihy, videa a hodiny studování, když pak přijdete do kasina a hrajete asi tak, jak by hrál bývalý náměstek ministra financí Ondřej Závodský, který je nevidomý a pokeru vůbec nerozumí (a přitom o něm stejně rozhodoval a udělal tady ten super hazardní zákon, ale o tom jindy). Prostě - hrajete to jako rybí amatér.

Blbé karty, blbá rozhodnutí, blbý svět.

Přitom na internetu a v "domácí hře" mi to v lednu docela šlo, jsem v černých číslech, ale jsou to tisíce, ne miliony. Hypotéka pořád v přátelích...

Konečně jsem si začal dělat poctivý, nikoliv pocitový bankroll managment (detailně rozepisujete výhry a prohry). Funguje to. Oni ti chytří lidé ve všech těch příručkách nelžou... Děkuji tímto kamarádovi Pavlovi, který mě k tomu donutil poté, co jsem mu nebyl schopen říct statistiky za uplynulý rok, ale vystačil jsem si s floskulí všech gamblerů: "Hele, jsem minimálně na svejch!" Já ale jako fakt byl. Alespoň myslím. Díky, Pájo.

Takže: Kasino RebuyStars na Lukách, vstup 1900 korun, garance: 2 miliony korun. Největší turnaj, který se v lednu hrál v Praze. Několik startovních dnů, ze kterých postoupí jen hrstka do finálového dne. A v něm se hraje do té doby, dokud to někdo celé nevyhraje.

Poslední dobou jsem na Lukách vždy skončil někde v penězích, takže jsem měl ambice a poměrně blbé kecy, což samozřejmě viděl ON, tzv. kartibůh a rozhodl se trýznivě mě mučit, dát mi roubík a... esa. Třeba esa. Hned první větší spot jsem nekompromisně prohrál s A-A, tedy nejsilnější startovní kombinací v pokeru, do 8-8 a 7-7. Na flop samozřejmě 7...

Při zpětné analýze jsem viděl chybnou cestu, která k tomu vedla. Před flopem jsem totiž byl výrazný asi jako Jiří Drahoš, respektive jsem chystal nějakou neurčitelnou "pastičku", takže jsem jen lehce raisnul původního agresora a pustil do hry možná moc lidí.

Jenže, s esy tam přeci chcete nějaké zákazníky! Ne? Mohl by mi třeba Vojta Růžička odpovědět? 

Další věcí pak je, že na začátku turnaje na Lukách stejně nezahodí před flopem handy jako 7-7 a 8-8 vůbec nikdo. Takže nakonec můžu být rád, že jsem nepřišel v téhle hře o všechny žetony a klíče od auta. 

Deska, která ubližuje lidem 

Ono ale všechno začalo už u muziky. Vzhledem k tomu, že lidé u stolu často mluví a já moc lidi nemám rád - zvláště pak v případech, když mluví, obzvláště pak v případech, když mluví s ruským přízvukem, používám někdy sluchátka a v nich tak nějak logicky hudbu, která ze všech těch lidí udělá němé, divně se na sebe dívající klauny.

Rappera Řezníka mám docela rád, a tak jsem si pořídil jeho novou desku Strangulační rýha. Jak napovídá již samotný název, není to hudba zrovna relaxační, naopak, v podstatě celou dobu poslechu máte neutuchající chuť nějakým způsobem ubližovat lidem.

Je to vtipné, ale do pohody u stolu vás to nehodí.

Jaká je tedy vlastně dobrá hudba? Co se tak poslouchá? Třeba po těch prohraných esech? Metal? Dechovka? Hýkající rádobyrelaxační Enya, jejíž hudba plná ozvěn vás dostane do ještě větší deprese? Nebo třeba Krajčo, abyste slyšeli, že může být ještě hůř? Kdyžtak mi někam něco napište, budu rád.

Řezník tak nějak předznamenal celou moji cestu. Od spuštění Strangulační rýhy jsem v podstatě neudělal jediné dobré rozhodnutí. Zmateně jsem raisnul AQ preflop, abych ho následně ještě preflop zahodil proti takovému hubeňourovi, který následně hrál úplně všechno a vypadl s kartou jako J-9 off, takže jsem ho původně úplně zbytečně respektoval.

Přitom to byl přesně ten typ - mladý hubeňour, kšiltovka dozadu, přesně ten typ, který fakt nečeká na dobré karty. A já co? Respekt, respekt, jsi fakt dobrý, protože já četl poučku z roku 1993, že AQ po tří-betu nehrát, v podstatě místo sebe posadit Nývlta a odejít na pět hodin z card rooomu... aaaaaaaaaaaaa! Přijdu si jak dědek, co všechno zahazuje.

Ano, něco málo pobírám, občas, občas, ale nevýrazné množství žetonků. Obecně ale hrůza. Nekomfort. Nehraji suited connectory v pozicích a další průměrnější kombinace, které v deep fázích hraji. Neotevírám snad žádnou hru, nic nekontroluji, jen se vezu pomalým linkovým autobusem do pekla. Nejsem kreativní, nemám nápady, nepřemýšlím, ostatní u stolu mi přijdou slabí, ale stejně nedělám nic.

Připadám si trochu jako nějaký start-up - jako vypadám u toho fakt dobře až profesionálně, ale ve finále jsem úplně k ničemu. 

Je to takové divné, pak to vůbec nechodí, nejlepší kombinace dá v součtu tak číslovku jedenáct, do toho Řezník, zrovna rapuje fakt depresivně o potratu... Špatně zahrané A-J off, pak jsem zbytečně agresivně ve hře s malým párem na ruce, když vím, že na stole jsou tři vyšší karty a nikdy to nemůžu mít - chci být aktivní sprinter, místo toho jsem kulhavý skokan do dálky, v němž písek nahrazuje mnohem horší skupenství...

Přesto se nějak držím do půlnoci a pak konečně, s cca 15 blindy dostanu kombinaci Eso-Král, která se neodmítá a rovnou posílá! All in. Jak rád pak slyším odpověď "Da" od toho kluka arménského typu vedle mě. Má A-J, vyhrávám, dvojnásobím stack a najednou je docela krásně, protože jsem nad turnajovým průměrem (což je fakt úlet, vzhledem k tomu, co předvádím).

Zrovna mi do sluchátek hraje Řezníkova intelektuální skladba Čaroděj ze země Koz, což mě, v kombinaci s výhrou, na chvíli hází do skutečné pohody.

Pú a pá

U stolu sedí také takový Asiat, říkám mu Pú (samozřejmě pro sebe), protože vypadá jako Pú, akorát je to Asiat a má brýle a nemá oslíka. Pú si to jede slušně, hraje každou hru, jakoukoliv kombinaci a opravdu nechápu, s čím vším se kam může dostat. Tím spíš samozřejmě Pú musí vypointovat můj příběh.

Je asi půl jedné ráno, ve hře zbývá cca 70 hráčů (cca čtvrtina z nich postupuje dál), dostávám do ruky J-J. Kdybych vám řekl, že na stůl přišlo ještě jedno J a já nakonec prohrál proti 8-5 off, které nekompromisně držel Pú, asi byste řekli: Hochu, ty máš fakt smůlu.

Ano, měl jsem. Ale zase - chyby cestou. Teď se omlouvám neznalým za přílišnou hantýrku, ale nechce se mi to rozepisovat. Takže: Přede mnou preflop raise na 2,3 BB, já s J-J pouze call - první chyba, protože jsem k obraně velkého blindu pustil i Púa, který zrovna na BB seděl a defendoval.

Ano, asi nikdo by s 5-8 off nedorovnal ani prd, ale Pú jo. Měl jsem ještě re-raisnout onen původní 2,3 bet preflop a dostat Púa ze hry, i když bůhví, třeba by to ten blázen stejně dal.

Na neškodném rainbow flopu J-4-6 přišel c-bet od původní agresorky, vsadila necelou polovinu potu. A já? Jenom call. Druhá velká chyba. Moje myšlenky: Mám set, tedy pastičkuji. A Pú? No jasně, caaall, to přijde. No a samozřejmě na turn mu to přišlo, (sedmička, která mu udělala postupku), dostali jsme se spolu do all-inu a mě zbylo přesně nula žetonů a poslední skladba na Strangulační rýze.

Zkušenosti, zkušenosti, zkušenosti. Dva měsíce jsem nebyl v kasinu a hned jsem za odměnu dostal přednášku od asijského medvídka Pú. Gratuluji mu, ale stejně daleko nedošel... To se dalo čekat. Medvídek byl trošinku spíš ryba. Bohužel, já dneska taky.

První dobrá cesta, jak příště vyhrát peníze: Přiznat si svou neschopnost. A nesvádět to na jiné. Ale ten Pú... 

Ten Pú!