Mistři z Číny
Přehlídka bojových umění. V Praze vystoupí šaolinští mniši

Pohled na ně evokuje vzpomínku na dětská léta, kdy se v oranžových hábitech zahalení muži proháněli po televizních obrazovkách a předváděli nejrůznější bojová umění. Jako každý rok se skupina mnichů z kláštera Šao-lin vydala na světovou tour, během níž předvádí publiku harmonické spojení těla a ducha. A zamířili i do Prahy.

Server TÝDEN.CZ dostal jedinečnou možnost setkat se s delegací vypravenou na misi do celého světa, aby šířili své myšlenky skrze vystoupení, během kterého se na jevištích objevují osmiletí chlapci i sedmdesátiletí mistři.

Kdo a kdy smí do kláštera vstoupit?

Je to možné od pěti let. Důležité je, aby mladý člověk, který se rozhodne do kláštera vstoupit, byl fyzicky zdravý a zároveň měl velkou vůli a touhu jít touto cestou a uspět.

Kdo rozhoduje o přijetí jednotlivců do kláštera?

V klášteře je několik mistrů a každý vede svou "školu". Člověk v tak raném věku je přirozeně ovlivněn rodiči. S nimi se rozhodne, ke které škole by se chtěl přihlásit. O jeho konečném přijetí pak rozhodne sám mistr. Hodně záleží na osobním setkání.

Jak velký je rozdíl mezi jednotlivými školami?

Všichni mistři učí v zásadě totéž, ale každý to dělá po svém. Podle své povahy. Někdo je hodně přísný a má úspornější způsob vedení, někdo zase nechává svým studentům větší volnost. Mistr ve spolupráci s rodiči rozhodne, zda je jeho škola vhodná. Protože to, co je pro někoho běžné, by jiného mohlo zlomit na duchu.

Jak dlouho trvá výcvik?

Šaolinský klášter se nepodobá západnímu pojetí klášterů. Neskládáme žádné sliby, které bychom museli dodržovat celý život. Je to hodně individuální, pro někoho je to cesta na pár let, pro jiného na celý život. Během pobytu člověk může vyhodnotit, zda mu současná cesta vyhovuje, anebo jestli se chce v životě věnovat něčemu jinému. Zároveň se každý rok konají pravidelné zkoušky složené z obecných předmětů, posvátných textů a fyzických schopností.

Jak vypadá  takový běžný den mladého mnicha?

Vstává se v pět hodin ráno, do sedmi probíhají rozcvičky a fyzická příprava. Pak je hodinu a půl čas na ranní hygienu a snídani. Poté následuje klasická školní výuka, která končí v půl dvanácté. Během odpoledních hodin se věnují učení bojových umění a večer ještě na hodinu a půl zasednou k výuce tradičních předmětů, jako jsou dějepis nebo zeměpis s důrazem na filozofii a posvátné texty.

Jaký máte názor na americké velkofilmy, ve kterých herci bojují tradičním stylem kung-fu?

Každý v klášteře má právo jednu hodinu denně sledovat v televizi, co chce. Jednou v týdnu se pak všichni hromadně schází a sledují právě tyto filmy z americké nebo hongkongské produkce a baví se u toho stejně jako české děti.

Chodí se s vámi někdo z produkcí radit o správném použití bojových umění ve filmech?

Dost často to bývá tak, že do kláštera přijíždí někdo pro radu. My jim poskytneme studenty jako poradce, aby posoudili, jestli je v daném snímku všechno v souladu s našim učením. Jde o to, aby byly dodrženy naše vnitřní principy. Často se také stává, že oni jezdí studovat k nám.

Stalo se, že se někdo po absolvování podobné zkušenosti rozhodl klášter opustit?

To, že člověk odejde, a už se nevrátí, je poměrně obvyklá praxe. Může se stát, že se po nějaké době vrátí, ale většinou zůstane v dané zemi. I v České republice máme několik "našich" lidí, kteří sem odjeli a našli zde úplně jinou cestu životem. Otevřeli si například vlastní školu. Nikoho v klášteře nedržíme, jsme rádi, když se naše myšlenky šíří dál po celém světě. Rozhodně tomu nebráníme.

Skupina, která vyrazí na tour, se každým rokem obměňuje?

Členové se dost často obměňují podle toho, jak sami chtějí. Ale také když se objeví někdo, kdo má zájem vystupovat na konkrétním místě, tak mu to umožníme. My cestujeme po světě moc rádi. Kromě samotných vystoupeních jsme rádi, když můžeme šířit naše myšlenky a umění i mezi lidi, kteří o nás nikdy neslyšeli, a pomůže jim to otevřít jejich různé vlastní schopnosti.

Těšili jste se do Prahy?

Jsme zde už poněkolikáté. Praha je skutečně historický skvost a lidé jsou zde poměrně zvědaví. Když se procházíme venku, často se nám stává, že nás místní lidé kontaktují. Cítíme zde lehce nadprůměrně přátelskou atmosféru.

Seznamujete se dopředu s místy, na která vyrážíte? Nepřichází občas kulturní šok?

Pořádáme poměrně intenzivní školení. Firmy i státní instituce míst, kam jedeme, pro nás pořádají sezení, abychom se seznámili s kulturními zvyklostmi zemí. Abychom - když se dostaneme do kontaktu s místním obyvatelstvem - byli schopni předávat to, co známe, a zároveň byli schopni respektovat kulturu a historii místa, na kterém vystupujeme.

Jakým směrem se ubírá myšlení kláštera?

Klášter Šao-lin prochází podobným vývojem jako celá Čína. Tak jako dřív nebylo možné cestovat za hranice a byla snaha co nejvíce si ochránit své vlastní kulturní bohatství, tak teď se snažíme víc otevřít i cizincům i ostatním Číňanům.

Šaolinský klášter je jedním z nejstarších a nejtradičnějších buddhistických chrámů na světě. Byl založen v pátém století a leží na úpatí posvátné hory Sung-šan v čínské provincii Che-nan. Delegace z kláštera, která každoročně vyráží šířit svou moudrost a znalost bojových umění po celém světě, předvede svou show v pražském Kongresovém centru 28. února 2018 a v Brně 1. března 2018. Vstupenky je možné zakoupit zde.