Olympionik
Šermíř Choupenitch by nechal Rusy závodit, rizika Ria má v hlavě
25.07.2016 06:30 Rozhovor
Parádní disciplína Alexandra Choupenitche je fleret. S ním také česká šermířská naděje míří do brazilského Ria na svoje první olympijské hry. Dvaadvacetiletý mladík si asi jako každý brousí zuby na medailové umístění, sám ale dobře ví, že nejdůležitější je být co nejlépe připraven a předvést maximum. Jedině pak může být sportovec spokojen.
Po tvrdé přípravě, během které zapracoval nejen na fyzických, ale také psychických rezervách, přichází vrchol sezony a dost možná i kariéry. Však také mladý šermíř sleduje zprávy z olympijské vesnice a nemůže se největší sportovní akce za poslední 4 roky dočkat.
Jak se na svoje první olympijské hry těšíte?
Těším se moc. Poslední dobou to na mě trochu dolehlo. Sleduju olympijský web, facebook českého olympijského výboru, koukal jsem se na to, jak vypadá olympijská vesnice, a čtu zprávy týkající se Ria a ruských sportovců. Nikdy jsem na olympiádě nebyl a vždy mě pohltila. Snažil jsem se sledovat rozhovory se sportovci a díval jsem se na celé Hry. Je to zkrátka svátek sportu a já jsem rád, že ho můžu být součástí.
Takže vás atmosféra už teď úplně pohltila?
To zase ne. Není to tak, že bych nad tím přemýšlel od rána do večera. Informací je ale najednou hrozně moc. Internet je jich plný, takže spíš z tohoto hlediska.
Viděl jste už olympijskou vesnici? Jak se vám líbila?
Nevím, jak to mají ostatní, ale já vždy, když vidím fotky místa, kde jsem nebyl, tak když pak přijedu, je to úplně jiné místo. Vnímám ten prostor pak zcela jinak než na fotkách. Ale vypadá to, že to není žádný přehnaný luxus. Důležité je, že je vše pohromadě a podřízené tomu nejlepšímu výkonu.
Sám jste zmínil Rusko a problémy jejich sportovců?
Jsem zastánce toho, aby je nechali startovat. Já to samozřejmě vnímám skrze šerm a to by byla velká škoda. Jsou jedni z nejlepších a na nejslavnější turnaj planety prostě patří. Jsou jedni z největších adeptů na medaili. Vůbec nevím, jak doping funguje, a už vůbec si to nedovedu představit v šermu. Doping do sportu prostě nepatří, ať si kdo chce, říká, co chce.
Máte zkušenost s dopingovou kontrolou?
Samozřejmě. Dopingová kontrola už u mě byla a může přijít prakticky kdykoli.
Svým původem máte k Rusku relativně blízko, máte mezi ruskými šermíři přátele?
Kamarádíme se mezi sebou všichni. Setkáváme se na závodech. Jsou to v pohodě kluci a myslím, že jsou natolik dobří, že doping nemají zapotřebí.
Je tedy v šermu technika tak zásadní, že nepovolená pomoc je k ničemu?
Nevím, co doping s lidským tělem dělá. Podle mě je šerm hodně specifický. Je v něm nutné zkombinovat spoustu věcí a to, že člověk bude silnější než někdo druhý, tak to asi nehraje roli.
Co vy a virus zika, netrápí vás možnost nákazy?
Virus je samozřejmě riziko, ale věřím, že pořadatelé udělali veškerá opatření, aby ho minimalizovali. Zatím neplánuji rodinu, tak to tolik neřeším. Na takové akci člověk vždy přemýšlí. O žloutence, o špinavé vodě, o strachu z teroristického útoku. Ale s tím se můžete setkat kdekoli. Zvláště když cestujete tolik jako my. Budu opatrný, ale jedu do Ria kvůli sportu a na ten se soustředím.
Co je pro vás tedy v Riu meta sportovního úspěchu a neúspěchu?
Pro mě to znamená odevzdat maximum. Když budu vědět, že jsem tam nechal všechno a skončím dvacátý, budu spokojený. Když prohraju, budou tam rezervy a budu si myslet, že jsem se mohl zachovat lépe, tak mě to bude štvát. Když budu do osmého místa nebo snad získám medaili, bude to naprostá bomba. Chci mít prostě čisté svědomí. Jedu získat zkušenosti a nechat tam vše.
A jak na to?
Výsledek neřeším. Řeším první zápas, v něm pak první zásah a takhle pořád dál. Půjdu postupně krok po kroku. Jsou lidé, kteří hlásí, že jedou pro dvě zlata. Asi jim to pomáhá psychicky. Já jedu ukázat, co umím.
Říká se, že největším soupeřem šermíře je jeho hlava. Jak se s psychikou vypořádáte vy?
Kdo by nechtěl vyhrát olympiádu? Každý kdo tam jede, o tom sní a klade na sebe trochu tlak. Já se snažím nesnít. Žiju přítomností a tím, co se děje teď. Zítra pokračuje příprava. Jdu prostě den za dnem, zásah za zásahem. Možná ode mě ostatní něco čekají, ale mě je 22 a můžu jedině překvapit. První krok jsem splnil, na olympiádu jsem se dostal. Co bude navíc, je nadstavba.
Vžijte se na chvíli do kůže a výstroje profesionálního šermíře a sledujte cestu mladého Alexandra Choupenitche na jeho sociálních sítích:
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.