Olympijský blog
Rusové v Soči střízlivějí a česká zákulisní šaškárna skončila
20.02.2014 16:00 Od zvláštního zpravodaje z OH
Od čtvrtfinálové bitvy s USA uplynulo sotva dvanáct hodin a čeští hokejisté už seděli v letadle mířícím zpět do zámoří. O malou chvíli později je odletem domů napodobil i kouč Alois Hadamczik. Čekání na vyjádření jeho, Jágra nebo Eliáše bylo jako čekání na boží zázrak. Trenérovi bych vlastně křivdil - odpovídal alespoň na tiskové konferenci po středečním vyřazení. A potutelně se usmíval.
"Pane Hadamcziku, jste připraven vyvodit z neúspěchu na turnaji důsledky?" zněla jedna z otázek. "Nevidím důvod, prohráli jsme s kvalitním soupeřem." "A očekáváte tlak na vaše odvolání?" přilétla další. "To jsou účelové otázky, na které odmítám odpovídat!"
Bývalo pravidlem, že trenér po tiskovce reaguje ještě na konkrétní dotazy do diktafonů. Na olympijském turnaji to však vydrželo jen první dva zápasy. Po tom posledním si rychle odbyl povinnost a pak zmizel v útrobách arény. Nechtěl se dál potit před smrští nepříjemných poznámek.
S tou poslední odpovědí, výše zmíněnou, se otočil na vedle sedícího protějška Dana Bylsmu, jenž v NHL vede hvězdy Pittsburghu Penguins. A s nechápavým výrazem, co to po něm novináři chtějí, se na kouče Spojených států usmál. Jako by v tu chvíli hledal zastání alespoň u někoho, jenže háček byl v tom, že Hadamczik odpovídal česky a za tu vteřinu Bylsmovi nikdo do sluchátek nestihl ta slova tak rychle přeložit. Přesto se Američan pousmál též, ze zdvořilosti. Byť nemohl chápat, o co zrovna jde.
O projevu hokejistů i důsledku odpovědnosti se napíše ještě dost. Já se tu jen snažím popsat něco, co se k běžným fanouškům nemá šanci jinak dostat. Mnoho lidí (i hráčů rozhádaných s koučem) poukazuje na amatérismus, jenž se prý na české střídačce děje. Jestli se opravdu děje, pak to v zákulisí není o nic lepší, ale tentokrát to gradovalo na plné obrátky. Přinášet informace z národního týmu bylo asi stejně zábavné jako sledovat většinu jeho vystoupení na ledě.
Protože s rostoucím napětím se snižovala ochota mluvit s médii. Ne u všech - to si neodvážím tvrdit! Jenže potíž je v tom, když vám skoro nevychází vstříc ani tiskový mluvčí, jehož prací je hráče v mix zóně k rozhovorům vodit. A ten český zkrátka svou úlohu neplnil... Vrcholem byl právě duel s Američany, po němž hráči - není divu - rychle zmizeli v šatně. Když se ale novináři dovolávali návratu Jaromíra Jágra, mluvčího reakcí byl jen ironický úsměv: "Haha! Víte, co bych tím riskoval?" Nevím...
Myslet si můžete, co chcete, třeba že český novinář jen zbytečně brečí. Jenže když pak vidíte ty vyfénované "frajery" v amerických a kanadských oblecích, jak jsou pány vlastní role a žádosti o interview brilantně řídí, přijde vám to ve srovnání s Čechy přinejmenším úsměvné.
Mimochodem, stejně kyselí byli po zápase také hráči domácí sborné. Není divu, celá ruská země si nic jiného než hokejové zlato nepřipouštěla. Také jste měli vidět tiskovou konferenci trenérů, na níž ten domácí hned hodil odpovědnost za neúspěch na sebe. Byl jako poslední válečník na krvavém poli. Do Zinatuly Biljaletdinova se pouštěli všichni. Rozhněvaní žurnalisté, přihlížející člen ruské biatlonové výpravy. Nebo dobrovolnice, která v sále má jenom rozdávat mikrofon ostatním.
Asi není divu, že jsem ve středeční noc potkal po městě řadu opilých Rusů. Někteří se v bezvládném stavu váleli na silnici, jiní jen těžko skousávali pokřiky odvážlivců "Let´s go, Canada!". V ten den bylo jedno, že tu platí noční zákaz pití alkoholu na veřejnosti. Rusové zapíjeli žal a teď střízliví z kocoviny, což v Česku nikdo nemusí. Proč? Vždyť jsme přece vypadli se silnými Američany.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.