Stál jsem v hale obřích rozměrů a hleděl na slzející Rusy. Při slavnostním zahájení z pocitu hrdosti, při slavnostním ukončení nejspíš hlavně z nostalgie. Ano, tenhle národ je plný vášnivých nacionalistů, ale nemusíte být jedním z nich, aby vás to nesebralo taky. Zimní hry v Soči skončily a olympijský park je najednou prázdný. Tam, kde plál přes dva týdny oheň, už nic nehoří.
V dějišti nejdražší a nejstřeženější olympiády se pomalu začíná vše vracet ke všednímu normálu. S tím rozdílem, že zatímco byly dosud vlaky přeplněny směr horská střediska či olympijský park, vozí teď lidi hlavně k letišti. Soči opouští tisícové davy, a to opravdu ve velkém. V pondělní ráno jsem zaslechl místní postarší dámu, která měla radost jako nikdo jiný: "Zaplaťpánbůh, že to je konečně za námi."
Je však daleko víc těch, kterým se po tomhle sportovním svátku bude hodně stýskat, a loučí se s ním velmi těžce. Ale ti, kteří po nedělním ceremoniálu zůstali na stadionu Fišt, si ho - odvážím se tvrdit - dokázali stylově užít. Slavnost se po ohňostroji proměnila v jednu velkou taneční párty, jíž "šéfoval" DJ v rudé beranici. Diváci i dobrovolníci ruku v ruce se sportovci. No kdy se vám to poštěstí zažít?
Nejlepší byli kdo jiní než Brazilci. Kolem jejich bobistů se vytvořil masový kruh tleskajících lidí, který je hecoval k dalším a dalším "brejkařským" kouskům. Srdce šoumenů se v téhle černošské partičce nezapře. Jako by tím chtěli všechny pozvat na blížící se šampionát ve fotbale, který jejich země hostí. A připomenout, že Rusko sice předalo vlajku s pěti kruhy jihokorejskému Pchjongčchangu, ale za dva roky se mezitím uskuteční letní hry právě v jejich Riu. I tam se určitě bude na co těšit.
Uznání si ovšem teď vychutnává Soči, a to zcela po právu. Budu na něj vzpomínat jen s láskou.
Nejvíc asi na tu jeho laskavou tvář, kterou dokázalo odbourat všeobecné předsudky o ruské povaze - ať už to měli za úkol, či nikoliv, lidé tu k vám byli milí, vstřícní a pokaždé usměvaví. Velmi snadno jste si dokázali zvyknout i na nadstandartní komfort. Protože Rusové svou megalomanií opravdu připravili hry plné moderny a neuvěřitelného přepychu, a jestli chtěli posouvat hranice možností, z nichž vám padá brada, pak se jim to bravurně dařilo. Nezapomínejme ani na bezpečnost, kvůli níž se vám s každým dalším dnem měnila kontrola v rutinu - a byli jste za ni rádi. Upřímně: téměř bezchybná organizace byla tou nejlepší odpovědí na počáteční nedokonalosti. A že těch škodolibých posměšků nebylo málo.
Je čas říct sbohem, milé Soči. A vyjádřit vděk za nezapomenutelné zážitky. Tak jako se rodily na všech předchozích hrách, budou se rodit i na těch budoucích. Tvá olympiáda se ale v zapomnění neztratí a i Češi na ni budou vzpomínat moc rádi. Hokejové Nagano bylo jen jedno. Ale osm medailí se dvěma zlatými přece také není úplně špatné, ne? Jaképak ne špatné, jsou přímo super...
