"Jsem taková husička z Vrchlabí," řekla po vítězné jízdě v Soči TÝDNU snowboardcrossařka Eva Samková. Několik dní po návratu zlaté šampionky domů je ale jasné, že Češi tuhle "husičku" totálně zbožňují. Samková střídá akci za akcí, hodiny vysedává na autogramiádách. Jak sama říká, nejraději slaví v sedle koně a tím, že nedává rozhovory. Pro on-line deník TÝDEN.CZ ale své zážitky z posledních hektických dní ochotně popsala.
Je na ní vidět, že jí role ve středobodu společenské pozornosti vysává síly. Fanoušci, sponzoři, přátelé i novináři - každý chce s krásnou dvacetiletou šampionkou prohodit pár slov. Samková přesto zůstává celkem v klidu, čekala, že zlatá smršť bude ještě o něco horší.
"Samozřejmě kůň," má rodačka z Vrchlabí jasno v tom, který dárek jí udělal největší radost.
Po návratu do Česka jste evidentně v jednom kole. Co všechno jste už stihla?
Naštěstí jsem toho stihla méně, než jsem čekala, za což jsem ráda. Oslavy nějaké bujaré nejsou, ale proběhla jedna tajná oslava s našimi nejbližšími. Byl tam celý tým a přišel i pan kníže Schwarzenberg, to bylo takové překvapení. Bylo to skvělé, ten večer pro mě probíhal moc pěkně, v poklidu. Oslavuju to tím, že jezdím hodně na koně a vyhýbám se rozhovorům, takže dobrý.
Co vám při setkání Karel Schwarzenberg říkal?
Pogratuloval mi a já jsem mu říkala, jestli tam s námi chvilku zůstane. On se ptal, jestli nám to nebude vadit. Tomu jsem se musela smát a říct mu, že to může vadit maximálně tak jemu. Hodinu tam s námi poseděl, povídal o tom, jak se učil jezdit na koni a podobně. Jako kdybychom se znali, povídal různé historky z mládí.
Za úspěch v Soči jste dostala spoustu dárků, který z nich vás potěšil nejvíc?
Samozřejmě kůň (toho dostala Samková od rodného města Vrchlabí - pozn. red.). Potěšily mě i dárky od dětí, když jsem od nich třeba na autogramiádě dostala obrázky, ale ten kůň byl prostě nejvíc.
Už dostal jméno?
Jmenuje se Pepin.
Vyjížďku jste už stihla?
Ano, dneska (ve čtvrtek - pozn. red.) jsem na něm poprvé jela, bylo to krásný. Sluníčko svítilo, takže super.
Váš program je teď pořádně nabitý, střídáte různé oslavy, společenské akce, autogramiády. Jste typ, který takovéto povyražení vítá?
Moc ne. Když jsem v kruhu lidí, které mám ráda a kteří jsou mi blízcí, tak většinou někde posedíme a pak se to spontánně rozejde, to je sranda. Ale že bych chodila furt na nějaké diskotéky, tak to vůbec. To nemám ráda a jsem na to hrozně líná.
Žádná "pařmenka" tedy nejste?
Nenene, možná za mlada jsem bývala, ale teď už je to špatný.
V Česku ještě nejste ani týden. Na co ze Soči vzpomínáte kromě svého triumfu nejvíc?
No nevím… Jarda asi samozřejmě, setkání s Jardou Jágrem. Celkově to ale bylo hezké, byla to první olympiáda, byla to taková uzavřená část světa. Bylo to milé, u všech sportovců bylo vidět, že jsou rádi, že tam jsou. A skvělí byli také pořadatelé.
Setkání s Jaromírem Jágrem vzniklo spontánně, nebo ho někdo z vás inicioval?
Bylo to z mojí strany, prohlásila jsem, že bych se s ním ráda potkala. A olympijský výbor to pak všechno zařídil, zeptal se, jestli mu to nevadí a tak. Jarda mi přivezl i dres, nechal si udělat knírek, takže to bylo super.
V Česku jste teď středem pozornosti. Jak se s obrovským nárůstem popularity srovnáváte?
Hodně velké je to na sociálních sítích, ale jedná se o pozitivní ohlasy, takže jsem ráda. Občas mě někdo zastaví na ulici, chce se se mnou vyfotit, ale naštěstí to není tak časté.
Biatlonistka Gabriela Soukalová netají, že její email je zasypán nabídkami od různých kluků. Je tohle i váš případ?
Ne, vůbec. Já email nikomu nedávám (smích). Stalo se mi třeba, že mi nějaký kluk požádal, abych k podpisu připojila i své číslo, ale to bylo spíš takové vtipné.
