Předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval o sobě rád prohlašuje, že ctí férové zásady veslařského prostředí, z něhož vzešel. Jenže slova jsou jedna věc, realita druhá. Kejval umně pádluje ve svérázném bahně českého sportovně-politicko-byznysového prostředí.
Je lobbistou sebe sama. Na jedné straně olympijský šéf, na straně druhé podnikatel využívající své funkce. Hlavní džob: kancelářský nábytek. Koupil ho snad každý, kdo má s ČOV co do činění.
Působí jako prototyp altruisty, reklama na poctivost. Ostře vyrýsovaná tvář, pronikavé oči, přísný a zároveň dobrácký hlas. Ženatý muž, otec tří dětí, bývalý veslař - a veslaři ve sportovním světě platí za dušínovské typy. Kejvalova image funguje dokonale.
Vedle šíření personifikovaného dobra a olympijských ideálů však bývalý veslařský reprezentant tiše a umně proplouvá byznysovými kanály - jeho nábytkářská firma zásobuje snad všechny větší sponzory Českého olympijského výboru i státní sféru na něj blízce i vzdáleněji navázanou.
Absolvent stavební fakulty pražského ČVUT ve čtyřiadvaceti letech rozjel vedle veslařské dráhy vlastní nábytkářský byznys. Začínal v garáži. Z malé firmy Techo vyrábějící svítidla se stal prosperující podnik zaměřený na produkci kancelářského nábytku. Firma expandovala do zahraničí, získala dokonce zakázku z Buckinghamského paláce, kde Kejval a spol. zařizovali kanceláře britské královně Alžbětě II.
Na počátku globálního rozmachu však stály dobré vztahy na domácí půdě. A stamilionové zisky. Díky olympijskému VIP puncu se šéf ČOV a někdejší veslařský talent stal vládcem nábytku suverénněji než skifařka Mirka Knapková olympijskou vítězkou.
*U jakých partnerů ČOV získává Kejvalova firma zakázky?
*Na jakých židlích sedí v České poště, v ČEZu či na ministerstvu vnitra?
*Na kolik peněz si jeho firma přišla díky státním zakázkám?
*Co má společného s ekonomickou dírou českého sportu, pražskou Sazka Arenou?
*Kde dělá svůj (ne)sportovní byznys?
ODPOVĚDI NA TYTO A DALŠÍ OTÁZKY NALEZNETE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU FAKTOR S, KTERÝ VYCHÁZÍ 7. DUBNA 2016.
