Zdraví a postižení sportovci se spolu utkávají málokdy. V českém sledge hokeji je to normální.
Z propocených borců na ledě stoupá pára a ztichlou halou zazní hromový hlas trenéra. Končí nácvik střelby a začíná hra na dvě branky. Puk lítá z hokejky na hokejku, přesná přihrávka nachází spoluhráče na modré čáře. Pár odrazů vytrénovaných paží, švih pravačkou a... gól! Z přesného zásahu se raduje podivná směsice hráčů - jeden nemá levou nohu a k ledu přiskákal podpírán zdravým kolegou, další přijel ke střídačce na vozíčku... To je sledge hokej. Jeden z nejatraktivnějších sportů pro tělesně postižené.
Radost od zedníků
„Nikde v Evropě není šest mužstev v lize,“ říká místopředseda pro mistrovskou soutěž Michal Najbrt. Předseda Roman Herink dodává: „Naše liga je nejpočetnější na světě.“ Sledge hokej se hraje na saních, které mají místo skluznic nože. Hráči se odrážejí dvěma hokejkami zakončenými z jedné strany bodcem a z druhé čepelí (více viz Hezky spolu). Mistrovský titul obhájila druhou březnovou sobotu pražská Sparta. Ten první získala loni, hned při své premiérové účasti v české sledge hokejové lize, která se zatím zřejmě rozšiřovat nebude. O sponzorování sportu tělesně postižených je totiž pramalý zájem.
„Rozvoj soutěže je možný, ale musely by být k dispozici nějaké vnější zdroje. Jinak zůstane liga zakonzervovaná,“ říká Herink. A že nejde o levný sport, potvrzuje trenér Sparty a reprezentace Františka Kováře: „Sparta má rozpočet minimálně 300 tisíc na sezonu. A to ještě tady v T-Mobile Aréně nemusíme platit led.“ Kluby si musejí pomoci samy a peníze shánějí všude, kde se dá - většinou od regionálních sponzorů. Třeba od místní zednické firmy. „Zatím není žádný generální partner, který by naši soutěž chtěl zastřešit,“ konstatuje Herink.
Kde jsou Pražáci?
Nejde ale jen o peníze. Někde chybějí i hráči. Kupodivu největší problémy s úzkým kádrem má právě Sparta. V týmu čítajícím optimálně deset a více hráčů je Pražanů všehovšudy pět. Ostatní dojíždějí. „Každý čtvrtek jezdím z Písku na trénink. Ale nevadí mi to, vždy jsem toužil hrát hokej,“ říká syn trenéra Martin Kovář. Se sledge hokejem začínal před čtyřmi roky v Českých Budějovicích, ve Spartě je stejně jako otec už dva roky.
„Chtěli jsme tady být jen rok, trochu to v Praze rozjet, aby se na nás nabalili lidi. Nestalo se a jsem z toho trochu nešťastný,“ říká Kovář starší. Tým tak doplňují zdraví hráči, jako je třeba Kamil Záluský. „Byl jsem v hospodě a najednou přijela parta vozíčkářů s tím, že hrají hokej. Tak jsem se k nim přidal. Člověk se potřebuje někde vypotit,“ vzpomíná. Na otázku, zda není oproti postiženým hráčům ve výhodě, se ušklíbne: „Kdybych měl pilu, vzal bych si snad obě nohy. Jsem těžký a nemám na to ruce.“ Fyzickou náročnost sportu potvrzuje i trenér Kovář: „Po zápase se kluci nemůžou sami ani napít.“
Zatímco ligová soutěž má do ideálu stále daleko, reprezentace těží ze silného spojence, Českého svazu ledního hokeje. „Svaz zajišťuje chod národního týmu. Částka, kterou přispívá, zajistí jedno soustředění měsíčně,“ říká Herink. Posun k lepšímu vidí i trenér Kovář: „V posledních dvou letech jsme totiž především improvizovali.“
Mezinárodní úspěch by mohl sledge hokeji pomoci. Účast Čechů na paralympiádě by snad přitáhla sponzory i větší zájem diváků. „Na zápasy chodí desítky lidí. Nejvíc jich pamatuji tak sedmdesát,“ konstatuje smutně Kovář starší. Paralympiáda v Turíně unikla českým borcům o pověstný fous, na příští by prý už neměli chybět. „V roce 2010 je Vancouver a my tam chceme být,“ říká nekompromisně trenér Kovář. Zaujetí, s nímž hovoří, dává tušit, že nemluví do větru.
Co je sledge hokej?
Sledge hokej znamená v doslovném překladu sáňkový hokej. Hrají ho převážně tělesně postižení hokejisté, není to však podmínkou. Dle pravidel České sledge hokejové ligy může být v týmu na jeden zápas nominováno až pět zdravých hráčů, ale při utkání na ledě v jednu chvíli pouze dva. Zdraví hráči jsou označeni viditelnými proužky na přilbách.
Foto: Robert Zlatohálvek