Komediální seriál s prvky fekálního humoru nakonec přece jen přebily silné příběhy. Zatímco počáteční excesy s fotografiemi prapodivných toalet budou brzy zapomenuty, některé příběhy ze sočské olympiády budou mít ještě dlouhý život.
Majdan ve stínu Soči
Zatímco na kyjevském náměstí Nezávislosti umírali lidé, ukrajinští sportovci s chmurnými myšlenkami bojovali v Soči o medaile. Někteří projevili solidaritu s demonstranty tím, že olympijský park opustili, jiní se kousli a dali Ukrajině alespoň malý důvod k radosti. Nejlépe se to povedlo ženské biatlonové štafetě. "Žádáme vás o uctění památky lidí, kteří v Kyjevě v posledních dnech zemřeli," začala tiskovou konferenci po zisku teprve druhé zlaté medaile ze zimních her finišmanka Pidhrušná. "Zlato věnuji celé Ukrajině," nepřekvapila na závěr hodně emotivního setkání s novináři.
Medaile pro kamarádku
V českém biatlonovém týmu platí za jednu z nejpoctivějších závodnic. Nebýt zánětu mozkových blan, který v roce 2009 ovlivnil nejen její závodnický život, mohla Veronika Vítková již před olympiádou patřit mezi biatlonovou špičku. Následky pociťuje dodnes, špatně se jí závodí ve vyšší nadmořské výšce či během odpoledne.
Kvůli hrám oddálila i hormonální léčbu, která by jí měla pomoci. Zatímco Gabriela Soukalová, Ondřej Moravec či Jaroslav Soukup už medaile měli, Vítková dojela před závodem smíšené štafety nejlépe šestá. "Chceme medaili vybojovat pro Veroniku," prohlásil před závodem Soukup. A plán vyšel dokonale. Vítková štafetu rozjela perfektně a její parťáci jí pomohli splnit medailový sen. "Moc děkuji celému týmu. Je to splněný sen," prohlásila poté se stříbrnou medailí na krku.
Drsný konec Američanek
Řeči o tom, že ženský hokej stojí za starou bačkoru, dokonale vymazaly hokejistky Spojených států a Kanady. Jasně, v olympijském turnaji oba týmy neměly konkurenci, víceméně se čekalo pouze na finálové rozuzlení. A to opravdu stálo za to. Američanky vedly až do 56. minuty 2:0. Kanaďanky dokázaly srovnat, zkusily hru bez brankářky. Sokyně vyhodily puk... a trefily tyčku prázdné branky. V infarktovém závěru minutu před koncem Kanaďanky vyrovnaly. Šílené prodloužení bylo doslova ódou na hokej, dokud nerozhodla hrdinka večera, Kanaďanka Poulinová. Zatímco houf žen v červenobílém propadl do sportovní extáze, Američanky se utápěly v slzách. Chyběly sekundy, milimetry, dokola omílaná trocha štěstí. I taková může být olympiáda.
Zakázané černé pásky
Důtky za projevení soustrasti - tak řešil Mezinárodní olympijský výbor pokusy sportovců o projev soustrasti. "Sportoviště pro to nejsou vhodné místo," argumentovala mluvčí MOV. Jedinou důtku nakonec dostaly norské běžkyně na lyžích, které tímto způsobem chtěly uctít památku bratra Astrid Jacobsenové, jenž nečekaně zemřel. Druhá nejlepší žena světového poháru v dějišti her zůstala a šest dní po zjištění smutné zprávy vybojovala čtvrté místo. "Pro mě bylo vítězství, že jsem závodila," prohlásila jedna z nejsilnějších závodnic her.
Symbol olympismu
Zakladatel novodobých olympijských her baron Pierre de Coubertin možná na chvíli přestal ve svém hrobě rotovat kosmickou rychlostí a na moment se usmál. Navzdory uvadající olympijské myšlence, v níž se sport sám čím dál víc ztrácí. Velké gesto fair-play ukázal kanadský kouč Justin Wadsworth. Nemohl se dál koukat na trápení domácího běžce na lyžích Antona Gafarova, jenž si při závodě poničil lyži a prakticky nemohl běžet dál. Wadsworth mu přispěchal na pomoc s náhradní lyží. Ač oba věděli, že pravidla takovou výměnu neumožňují, Gafarov dojel za obrovského potlesku do cíle. Tentokrát však nepatřil ruskému závodníkovi, ale kanadskému trenérovi.
Psí zachránce
Český biatlonista Michal Šlesingr marně hořekoval ještě před začátkem olympiády na osud potulných psů, které v Soči likvidovali trávením silnými jedy. Na trpící, zatím ještě žijící psy se dál nemohl koukat americký lyžař Gus Kenworthy. Kromě stříbrné medaile ze slopestylu si veze domů hned pět psů, fenu se čtyřmi štěňaty. "Udělám vše pro to, aby mohli odjet se mnou. Miluju psy a ty nejkrásnější najdu zrovna na olympiádě. Doufám, že tahle pohádka bude mít dobrý konec," věří Kenworthy.
Nejšťastnější matka
Už před olympiádou se jí splnil sen. Všechny tři dcery Johane Dufour-Lapointové se probojovaly na olympijské hry. Nejmladší Justine a prostřední Chloé v jízdě v boulích vybojovaly hned dvě medaile, až na třetí místo odsunuly americkou favoritku Hannah Kearneyovou. Třetí Maxime, která skončila dvanáctá, žádnou závist nepociťovala. Společně se sestrami a rodiči naplno prožívala intenzivní chvíle štěstí. "Tenhle moment zůstane v mé mysli navěky," prohlásila v slzách vítězná Justine.
Z noční můry splněný sen
Je dvanáctým nejproduktivnějším hráčem NHL. Lídr Tampy Bay Martin St. Louis byl loni v této statistice vůbec nejlepší. Přesto se na něj v nominaci na olympijské hry nedostalo. Stejně jako před čtyřmi lety na domácí olympiádě ve Vancouveru měl sledovat své spoluhráče pouze v televizi. Generální manažer kanadského týmu i "jeho" Tampy Steve Yzerman dal přednost mladším hráčům. St. Louis se neurazil a rozhodnutí přijal. Nakonec ho "zachránilo" zranění jeho kamaráda Stevena Stamkose. Na olympiádu díky tomu nakonec odjel, měl podíl na klíčovém finálovém gólu, díky němuž mohl v neděli převzít zlatou medaili. "Poslední dva měsíce byly ve znamení vzestupů a pádů. Ta medaile je pro každého, kdo mi v těžkých chvílích pomohl," radoval se hokejový veterán.
