Na fotbalovém mistrovství Evropy ve Francii netančil Rudolf Juriga kolem míče, ale kolem sporáku. On sám má ze všeho nejraději jitrničku se zelím. Českým hráčům ale chystal úplně jiné věci.
Na první dojem působí tak, že má vlastně práce u národního týmu plné zuby: "Hrozný, nemůžete nic vytvářet. Pořád jen rýže, těstoviny, brambory, rýže, těstoviny, brambory." Po vysokém čele mu stéká krůpěj potu, po celém dni toho má dost, nejraději by šel vypnout hlavu na vzduch nebo se zavrtat do postele.
Sedíme v hotelu Radisson Blu v Toulouse, je předvečer úvodního zápasu se Španělskem. "Tak kolik mi za ten rozhovor dáte, beru dva tisíce za minutu," říká Rudolf Juriga. Dělá si legraci, nebo ne? Po chvíli roztaje. Zejména když mluví o "svých klucích". Kdepak, tenhle chlap svou práci miluje, i když se mu stýská po rodině a občas musí vařit jídla, která nesnáší. Jen není dobré mít při jeho vyprávění prázdný žaludek.
Je surovina, kterou byste nepozřel?
Nesnáším smažené věci a úplně odsuzuju smažený sýr s hranolky a tatarskou omáčkou. To je pro mě pod úroveň vytvářet. Samozřejmě ale občas klukům tatarku udělám, přejí si ji. Většinou ji však nesmějí.
Remcají občas kvůli jídlu fotbalisté?
To víte, že někdy přijdou s tím, že by měli chuť na řízek, ale to prostě nejde. Po dohodě s doktory a trenérem musí jíst všichni lehká jídla. Sami víte, že když pak přestanou hrát fotbal a změní jídelníček, tak rychle přiberou. Někdy je mi líto lidí z realizačního týmu, kteří nejsou sportovci. Asi by už taky potřebovali změnu. Otevřou šafinky (nerezové nádoby na teplé jídlo, pozn. red.) a vidíte ty jejich výrazy.
Zase kuře...
Ano. Samozřejmě že masa obměňuju, ale všechno musí být přírodní, jen na grilu. Omáčky lehké, spíš jen takové pěny.
A kdyby za vámi přišel trenér Pavel Vrba a přemlouval vás, abyste mu uvařil speciálně jen něco pro něj?
On by nepřišel, jsme jeden tým. Všichni za jednoho a jeden za všechny. I jíst budeme všichni to samé.
Co jste vařil třeba před zápasem se Španělskem?
Pečené kuře, krůtí plátek, k tomu rýži, bramborovou kaši, špagety a salát. Polévka byl kuřecí vývar s masem a nudlemi. A tohle se pořád točí dokola. Ale po Španělsku mají kluci slíbený smažený sýr s brambory a tatarkou, to je výjimka.
Jak dlouho už vůbec jezdíte s českou reprezentací?
Byl jsem už na Euru 2012 ve Vratislavi. Měl jsem na starost kluky a VIP hosty a poté, co převzal reprezentaci Pavel Vrba, jsem u týmu ještě častěji. Dělal už jsem víc sportovních akcí: mistrovství Evropy ve fl orbalu, Miss Aerobic, vařil jsem pro hokejové mančafty. Jsem sice šéfkuchařem v jedné hospodě v Jablonci, ale teď se hlavně motám kolem fotbalu. To není jen áčko, ale i juniorka, žáci.
Proč jezdí s národními týmy i kuchaři?
Hlavně v některých východních zemích nevíte, co vás čeká. Je potřeba mít na místě někoho, kdo kontroluje, s jakými surovinami se pracuje, jestli je tam čisto... Nevyplatí se riskovat.
Takže máte po ruce tým místních lidí, které kočírujete.
Místní kuchaři mi hlavně pomáhají se škrábáním brambor, loupou cibule. Když chtějí naši kluci vývar, tak jim ho musím udělat já, přesně vím, jaký mají rádi. Kdybychom vařili národní speciality zemí, kde právě jsme, byl by to problém.
*Jaké trable zažil s kuchařskými pomocníky ve Francii?
* Chválí ho fotbalisté?
* Co si myslí o bezlepkové stravě u sportovců?
* Jak moc je povolání kuchaře psychicky náročné?
CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU INSTINKT, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI
