Slavná výškařka
Smutná ztráta. Olympijská šampionka Rezková podlehla nemoci

Ačkoli na olympijské hry v Mexiku 1968 odjížděla tehdy osmnáctiletá výškařka Miloslava Rezková spíše na zkušenou, v dramatickém závodě prokázala nejpevnější nervy a svým triumfem se postarala o jedno z největších překvapení her. Následující rok se svěřenkyně trenéra Rudolfa Hübnera stala v Aténách mistryní Evropy, dalších výrazných úspěchů už ale nedosáhla. V noci na pondělí Rezková-Hübnerová podlehla ve věku 64 let těžké nemoci.

Ve svém životním závodě v Mexiku Rezková poprvé opravovala už na 174 centimetrech. S bojem o přední příčky proto vyučená zlatnice moc nepočítala, a tak si na ploše mezi pokusy v poklidu četla knížku. Mezitím ale postupně vypadávaly všechny její soupeřky, a když nejmladší z trojice čs. závodnic jako jediná z celého startovního pole na třetí pokus zdolala 182 cm, senzace byla na světě.

"Na vítězný skok člověk nezapomene. Nebyl technicky moc vydařený, ale byl účinný. Laťka tam zůstala," vzpomínala po letech. Zvýšenou motivaci jí pár týdnů po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa dodal i fakt, že o nejcennější medaili bojovala se dvěma sovětskými závodnicemi. "Měla jsem velmi dobrou techniku a kotník," popsala své přednosti výškařka nevysoké postavy, jež skákala ještě valivým stylem (tzv. stredlem).

Do olympijské sezony přitom závodnice pražské Rudé hvězdy, jež se k výšce dostala přes balet, gymnastiku či volejbal víceméně náhodou, vstupovala s osobním rekordem 166 cm. Na letním mistrovství republiky se však dokázala zlepšit o plných 16 centimetrů, což jí kromě domácího rekordu zajistilo i letenku do Mexika. Na jejím pokroku se výrazně podílel trenér Hübner, za něhož se po zlatu z mistrovství Evropy 1969 v Aténách provdala.

Už jako Hübnerová poté vytáhla hodnotu domácího maxima až na 187 cm, ale v mezinárodním měřítku už se i kvůli častý zraněním medailově neprosadila. Na ME v letech 1971 a 1974 byla pátá, na OH v Mnichově 1972 obsadila až 15. příčku. Na další hry v Montrealu už čtyřnásobná mistryně republiky ani nejela a v roce 1977 ze zdravotních důvodů ukončila kariéru.

Brzy poté našla matka dcery Lindy a syna Jiřího, jež se mezitím rozvedla, zaměstnání ve středisku vrcholového sportu pod tehdejší Rudou hvězdou (dnes Olymp), kde v průběhu více než tří desítek let prošla množstvím různých pozic. "Jsem celkem spokojená, žiju takový jednotvárný život, z práce domů, pak se psem," řekla před pár lety.