Hrozilo, že se už nikdy nepostaví na lyže. Po vážné nehodě v roce 2012 se mluvilo o konci jeho kariéry. Jaroslav Soukup se však dokázal vrátit a sobě samému i celému Česku splnil jeden velký sen. V sobotním sprintu v Soči vybojoval bronz a pro české barvy získal vůbec první biatlonovou medaili z olympijských her v historii.
Slovinsko, srpen 2012. Jaroslav Soukup se na horském kole vrací z jednoho z posledních tréninků na soustředění. V jednom sjezdu ve vysoké rychlosti nezvládá řízení, je vymrštěn ze sedla, letí přes řídítka a tvrdě dopadá na pravou polovinu těla. Následuje chvíle v bezvědomí a pak půlhodina zdánlivě nekonečného utrpení, než se do těžko přístupného terénu dostane záchranka.
Otevřená zlomenina loketní kosti, zlomenina vřetenní kosti, zlomenina okcipitálního kondylu (místo úponu vazů) mezi hlavou a krkem, zlomenina pravé lopatky... Výčet vážných zranění nebere konce.
Soukup je hospitalizován v nemocnici v Cejle, kde se naštěstí nepotvrzuje podezření na poranění míchy, kterému napovídá nehybnost levé nohy. Po dvou dnech je převezen do České republiky. "Z těch dvou dní si pamatuju sotva pár hodin. Ale to je možná dobře," řekl Soukup.
K návratu ho přemluvil trenér
Po návratu do vlasti prodělal operaci, v nemocnici strávil další měsíc a lékaři mu řekli, ať se s celou sezonou zakončenou domácím mistrovstvím světa v Novém Městě na Moravě raději rozloučí. Největší problém byl v těžce zraněném předloktí. To je pro biatlonisty důležité při odrazech v běhu i při střelbě. Mluvilo se dokonce o tom, že jednatřicetiletý závodník bude muset ukončit kariéru.
Ani on sám nechtěl do sezony nastoupit, necítil se vůbec dobře. Nakonec ho však přinutil kouč Ondřej Rybář. "Asi bylo fakt potřeba, aby na mě byl drsnej, vůbec se se mnou neprděl. Udělal dobře, musím říct zpětně," citovala Soukupa agentura ČTK. "Říkal jsem si, že jeden rok vynechám a vrátím se postupně," dodal český závodník.
Uzdravoval se však zázračně rychle a už při prvním Světovém poháru sezony byl v tréninku. Ale podle svých slov se pořád necítil ve své kůži. "Ještě cítím dost bolístek. Nepřipadám si jako třicetiletý, ale jako o dost starší člověk," prohlásil. Přesto dostal příležitost, v jakou ani nedoufal. Místo Michala Šlesingera, který tehdy onemocněl, dostal pozvánku do reprezentačního výběru pro domácí šampionát. A v Novém Městě na Moravě společně se smíšenou štafetou senzačně vybojoval bronz.
Ještě většího úspěchu se však dočkal teď v Soči, kde pro české barvy získal vůbec první biatlonovou medaili z olympijských her v historii. Z potlučeného a odepisovaného závodníka se stal bronzovým hrdinou.
