Česko proti Kazachstánu, nebo lépe řečeno Česko proti Rusům v kazašských barvách. To je téma víkendového prvního kola Davisova poháru, ve kterém se Berdych a spol. střetnou s nováčkem Světové skupiny.
Všichni hráči soupeře se totiž v zemi, kterou "reprezentují", nenarodili. A někteří mají pořádně pohnuté osudy. Ten nejzvláštnější má jednička kazašského výběru Andrej Golubjov.
Chlapík, který se narodil ve městě Volžski, zažil už ledacos. Od nevyhovujících podmínek doma v matičce Rusi přes kariérní krizi v době dospívání nakonec dospěl k reprezentaci bývalého sovětského satelitu.
Andrej to měl zkrátka od útlého věku těžké. O halové sporty jako basketbal či volejbal neměl zájem. Chtěl sportovat venku. Jenže když padla volba na tenis, přišly další potíže.
Jeho rodina nepatřila mezi nejmovitější, a tak Golubjov musel často místo tréninku na kurtu pinkat míčem jen o zeď v bytě. "Běžně udělal denně pět set forehandů a bekhendů. Tehdy nebylo možné si pronajmout kurt na více jak tři hodiny týdně," vzpomíná jeho trenér Massimo Puci.
Avšak ani když se dostal na kurt, nebyly podmínky zrovna ideální. Trápil ho nerovný povrch a hlavně špatné počasí. "Každé ráno jsem se díval z okna, abych věděl, jaké bude počasí. Pokud pršelo, tak jsem cvičil a posiloval doma, pokud ne, konečně jsem si mohl zahrát," popisuje těžké začátky. Právě během deštivých dní dal pravděpodobně základy své muskulaturní postavě.
Kouč: Talent má, ale je líný
Když mu bylo patnáct, dospěl k zásadnímu rozhodnutí. Škaredé a z hlediska počasí nevlídné Volžski se rozhodl vyměnit za Itálii. Důvod byl jediný: tenis. Jenže ani tam to neměl jednoduché.
Mohl sice trénovat v Match Ball Bra Tenis Academy poblíž Turína, díky čemuž je jeho vášní hraní fotbalových her v dresu Juventusu, a dohánět, co v tenisovém vývoji zameškal životem v Rusku. Ale když mu táhlo na osmnáct, výsledky se začaly zhoršovat.
"Jeho otec Alexander mu poradil, aby se vrátil ke studiu. Ale s tím jsem nesouhlasil. Při jedné schůzce jsem mu řekl, že pokud už nechce Andreje podporovat, prodám svůj byt a budu jeho trénink platit sám. Naštěstí ho rodiče dál podporovali, měl jsem totiž jen malý byteček," vzpomíná na úsměvné příhody Puci pro web ATP.
Andrej to nakonec ke kariéře profesionálního hráče dotáhl, ale přestože stoupal žebříčkem vzhůru, pro ruskou reprezentaci byl jedním z mnoha průměrných hráčů na okruhu. A tak se v roce 2008 upsal kazašské tenisové federaci.
Ta mu nabídla mnohem lepší podmínky a na jeho výsledcích a výkonech to bylo znát. Probil se do elitní stovky, což byl teprve začátek. Loni pokračoval ve vzestupu a dostal se až do první čtyřicítky nejlepších světových hráčů.
České hráče tedy rozhodně nečeká nic lehkého. Přesto návod, jak ho porazit, mají. Prozrazuje ho sám jeho vlastní kouč: "Golubjov je skvělý, co se týče tréninku mimo kurt. Občas je líný, ale celkově má dobrý přístup. Nerad ale běhá. Aby se dostal do top ten, musí se ještě hodně zlepšit."
| Kapitán Kazachů: Federace chce postup, my úkol splníme |
|
I ostatní Kazaši Koroljev, Kukuškin i Ščukin, kteří v ostravské ČEZ Areně nastoupí, mají kořeny v Rusku. Všichni uvádí jako hlavní důvod následného stěhování přílišnou konkurenci v národním týmu své původní vlasti.
"Pro nás není rozdíl mezi Kazachstánem a Ruskem, jsme bratrské země, není hranic," tvrdí například Ščukin.
Jenže ono to není jen o neexistujících hranicích. Světu vládnou peníze a kazašská tenisová federace, mohutně podporovaná prezidentem Nursultanem Nazarbajevem, jich má hodně.
A tak může druhořadým ruským tenistům nabídnout nadstandardní tréninkové podmínky a díky nim i možnost pro zlepšení. Loni to v Davis Cupu předvedli v praktické formě. Vyřadili Švýcarsko, což, přestože nehrál Roger Federer, není zrovna druhořadý soupeř.
Však také před víkendem mají Kazaši pořádné sebevědomí. "Úkol je stále stejný - vyhrávat. Federace chce postup. I my sami máme takovou ambici. Když nevěříš ve vítězství, nevyhraješ. To je polovina úspěchu," dodal na tiskové konferenci nehrající kapitán Jegor Šaldunov. |
