Opravdu hodně věcí do sebe muselo zapadnout, aby čeští tenisté postoupili do finále Davis Cupu. Jako kdyby zatraceně dobrému hráči pokeru ještě navíc pořád chodila karta. „Elementálové nám byli nakloněni," dala by se parafrázovat slova slavné české pohádky o císařově pekaři.
Stačí si jen vzpomenout, jak český tým letos postupoval a kolikrát při něm stály všechny potřebné okolnosti a detaily. Ale pořád se nedá mluvit o náhodě, Češi jí neponechali vůbec nic.
CHYBY SOUPEŘŮ, ČESKÁ PRECIZNOST
Zatímco Francouzi, Argentinci a nakonec i Chorvati každý v něčem chybovali, Češi byli v každém, byť sebemenším detailu precizní. S tím, že se Berdychovi se Štěpánkem vyhýbala vážnější zranění, to je hlavní důvod úspěchu.
Společnou chybou Francouzů a Argentinců v prvních dvou kolech bylo, že do čtyřhry nenasadili tenistu s nejlepší formou. V Tsongovi, respektive v Del Potrovi, měly oba týmy nejlepší hráče, jenže pro debla je šetřily. A právě ve čtyřhře získali Češi s oběma klíčový bod.
Chorvati chybovali už výběrem místa a povrchu semifinále. V přímořské Poreči měli domácí prostředí spíš Berdych se Štěpánkem. Místo povrchu, který vyhovuje hlavně domácím borcům, si hostitelé zvolili povrch, o kterém se domnívali, že nevyhovuje soupeři. Právě podobná volba „antipovrchu" se Čechům nevyplatila v roce 2007 při krachu s Američany. Od té doby si kurt volí vždy podle sebe bez ohledu na soupeře. I superrychlý taraflex hodně přispěl k ostravským výhrám nad Francií a Argentinou.
ČTĚTE TAKÉ: Tenisté mají před finále jasno: Chceme další Nagano
Štěpánkovi volal Lendl, s Čechy slavili i Chorvati
Bylo a bude to velký, vzkázal slavící Berdych ze šatny
ZDRAVÍ A KONDICE DUA B + Š
Za Berdychem a Štěpánkem zeje v domácím mužském tenise výkonnostní jáma. Při vší úctě k Hájkovi, Hernychovi či Minářovi, tým potřeboval oba nejlepší české tenisty, aby to dotáhl do finále. Bez jednoho z nich by byl konec už v prvním kole.
Přes menší či větší problémy byli oba po celou dobu nehrajícímu kapitánu Jaroslavu Navrátilovi k dispozici. Navíc v takové kondici, aby odehráli maximální porci zápasů. Navrátil si pokaždé dovolil nevídaný luxus, nechat na lavičce letošního dvojnásobného grandslamového vítěze ze čtyřhry Lukáše Dlouhého, jednoho z nejlepších deblistů světa. Kromě toho, že to soupeře dost mátlo, nechtěl kapitán zasahovat do deblové souhry Berdycha se Štěpánkem. Vyplatilo se.
Ještě krátce k fyzičce. Po šestihodinové bitvě s Karlovičem naběhnout druhý den bez vnějších známek únavy na čtyřhru je u Štěpánka obdivuhodné. Navíc i Berdych hrál v pátek pět setů, i když „jen" tři a půl hodiny.
ČTĚTE TAKÉ: Tenisté vyhráli čtyřhru a jsou ve finále Davis Cupu
Vodopád es Štěpánka nerozhodil, po výhře si dal housku
TÝMOVÝ DUCH
Pokud by se někdo chtěl přiučit, jak moc může mít tenhle faktor vliv na úspěch, ať přijde studovat k tenistům. Dobře se ví, že na okruhu ani v soukromí nejsou Berdych se Štěpánkem zrovna nejlepší kamarádi, ale v jednom týmu si vycházejí maximálně vstříc. Extrovertní Štěpánek se s klidnějším Berdychem maximálně respektují. Oba dobře vědí, že bez druhého by to nešlo. Cíl mají společný a tak jde všechno ostatní stranou. Tak soudržnou dvojicí se nemůže pochlubit žádný tým. Vyprávět by o tom mohly žebříčkově lepší individuality, které zůstaly na jejich raketách (Tsonga, Simon, Del Potro, Čilič). Také se rozhodně nestane to, aby se ve finále rozhádali, jako loni Argentinci Del Potro s Gonzalezem. Pozitivní atmosféra této soutěže je dokáže vyhecovat k výkonům, které na turnajích většinou nepředvádí.
Dokonalé zázemí jim servírují i ostatní členové týmu. Obdivuhodný je hlavně deblista Dlouhý. I když je ve čtyřhře asi nejlepší, nevnáší do týmu osobní ambice. Nešíří negativní energii z toho, že nehraje. Přesto pokaždé přijede a trpělivě čeká na svou šanci. Jednou se mu to vyplatí.
Nemalou zásluhu mají i další, kteří vědí, že nedostanou šanci, ale naplno pracují v tréninku. Jak Minář proti Argentině, tak i Hájek v Chorvatsku, měli podle zpráv z týmu výbornou formu, že Berdychovi se Štěpánkem poskytli hodně kvalitní sparing. I tohle hraje svou roli.
STRATEGIE
Má ji na starosti pochopitelně kapitán Navrátil. To on přesvědčil oba klíčové hráče, aby spoléhali jen sami na sebe. Když se před semifinále potichu radoval, že poslední vydání žebříčku ATP vyhodilo Štěpánka o jedno místo před Berdycha, málokdo tomu přisuzoval takovou důležitost jako on. Věděl totiž, že se Štěpánek jako česká jednička utká s chorvatskou dvojkou Karlovičem hned v pátek (s tímhle bodem se po čtyřhře nejvíc počítalo). Navíc přál i los a byl to hned první zápas semifinále. Tady k ideálnímu scénáři pomohla i štěstěna, ale ukázalo to, že Navrátil o tom přemýšlí, kalkuluje, hodnotí varianty, vymýšlí. Zkrátka koučuje, místo aby jen čekal, že to nějak dopadne. Štěpánek pak, byť po velkém boji, plány naplnil a Češi se ujali vedení, což se ukázalo jako klíčové.
ŠTĚSTÍ
Patří k věci. Žádný velký sportovní výsledek se bez něj neobejde. Češi ho měli. Ať už ve výše zmíněném losu pátečních dvouher, či také v tom, že v Ostravě nehrál za Argentinu zraněný Nalbandian, který se mezitím s Del Potrem usmířil. Štěstí šampiony provází odnepaměti.
POHÁDKA KONČIT NEMUSÍ
Davis Cup je o něčem jiném než individuální starty na turnajích. Do hlavy se vkrádají jiné pocity. Přístup k věci je odlišný. A Češi letos dokazují, že na tuto týmovou soutěž našli recept. Dává jim to solidní šanci i ve finále proti nabušeným Španělům. A nemusí hrát zas takovou roli, jestli na začátku prosince na Pyrenejském poloostrově nastoupí světová dvojka Rafael Nadal. Češi navíc už v Chorvatsku naznačili obrovské odhodlání „salátovou mísu vyhrát".
Vítězný koktejl je namíchán.
Foto: ČTK, Reuters
