"Dřevák" Mečíř. Ze zabijáka Švédů se stala kuriozita
22.11.2009 11:00 Rozhovor
Nálepky "zabiják Švédů" už se nejspíše nikdy nezbaví. "Přitom mi byli vždy sympatičtí, nic mi na nich nevadilo," říká dnes Miloš Mečíř, někdejší československý tenisový hrdina. Vyhrál olympiádu v Soulu, dvakrát byl ve finále grandslamu a v sobotu byl jednou z hvězd pražské akce Advantage tennis.
Na kurt se dostal při závěrečné čtyřhře, ve které po boku Jiřího Nováka podlehl švédské dvojici Mats Wilander, Stefan Edberg 4:6. Na to nebyl ve své kariéře zvyklý, proti hráčům ze severu se mu obyčejně dařilo.
"Na jednom turnaji v Hamburku jsem je vyřadil tři v řadě ve čtvrtfinále, semifinále a finále. Dostal jsem pak přezdívku a ta se mě drží dodnes. I když jsem pak s nimi několik zápasů prohrál,“ zavzpomínal nyní 45letý Slovák při rozhovoru s novináři v pražské O2 Aréně.
ČTĚTE TAKÉ: Světová tenisová show v Praze. Zařval si i McEnroe
Jaké je to stát na kurtu opět proti Švédům?
Jsem rád, že jsme se znovu potkali. S Matsem ani Stefanem jsem se dlouho neviděl. Bavili jsme se o všem možném, hlavně o tom, jak už nehrajeme tenis. Těšil jsem se, jak se ráno s Matsem (Wilanderem) rozehrajeme, ale nějak to nezvládl, tak musel zaskočit Jirka Novák.
Proč se vám právě proti švédským hráčům tolik dařilo?
Vždy mi byli sympatičtí, nic mi na nich nevadilo a nikdy jsem se na ně nedokázal hněvat. A když jsem v sobě neměl zlost, tak se mi dobře hrálo. Navíc mi příliš nevadil jejich styl hry, byl jsem proti nim trpělivý. Až Stefan Edberg měl trochu jiný styl než ostatní…
Na rozdíl od ostatních hrajete stále s dřevěnými raketami. Proč?
Rád si s nimi zahraji, mám pak ze hry lepší požitek. Vyrůstal jsem s nimi, a i když jsem během kariéry zkoušel nové grafitové, tak jsem si asi po třech týdnech znovu vyžádal ty dřevěné a už jsem u nich zůstal. Jedná se o úplně jiný pocit při hraní a rozdíl je i ve váze.
Kolik doma dřevěných raket máte?
Už nehraji tolik a nikdy jsem nebyl moc bouřlivý, abych je lámal. Když jsem navíc neplánovaně brzy ukončil ze zdravotních důvodů kariéru, tak mi jich zbylo několik ještě nových. S těmi použitými občas hraji a některé skončily po různých muzeích, dražbách, nebo u známých.
Máte doma některou schovanou na památku?
Když ony vypadaly všechny stejně, nevím, která je která. Na některých byly značky, takže ty šly rozeznat, ale i tak nevím přesně, se kterou jsem který zápas odehrál.
Tu olympijskou byste ale poznal?
Kdo ví, kde je… Pro mě jsou všechny olympijské (smích).
ČTĚTE TAKÉ: Becker: Přál bych si u nás talenty, jaké mají Češi
Co na vaše dřevěné rakety říká mladá generace, kterou trénujete?
Je to pro ně, dá se říci, kuriozita. Všichni chtějí vidět, jestli je možné s nimi ještě hrát. Z mojí generace ale většina v mládí ještě s dřevěnými raketami hrála a na grafitové přešla až postupem času. V dospělosti už se to ale mění dosti těžko. A stále si je vyplétám střevy.
Jak vidíte šance českých tenistů ve finále Davis Cupu, kterým odborníci spíše šance nedávají?
Vždy jsem byl bojovník a před každým zápasem vidím šance jako vyrovnané. Španělé sice budou hrát doma, mohli si vybrat povrch a mají Rafaela Nadala, ale Češi během roku zahráli skvělé zápasy a ukázali, že mají srdce. Týmový duch jim může hodně pomoci, budu jim fandit. Přál bych si, aby vyhráli.
Poradil byste jim něco?
Není moc co radit. Čeští hráči jsou momentálně v Davis Cupu v pohodě. Dokážou zahrát velmi dobře a jsou to světoví hráči. Taktéž ale Španělé, kteří jsou doma favorité. Dopředu je požene určitě skvělé publikum. Češi ale šanci mají, musí se ale rvát o každý míček.
ČTĚTE TAKÉ: Vzpomínka na předlistopadové bitvy, Švédové znovu útočí
Neotřele na tenis: mistry dopraví k milionům lodě
Foto: Robert Sedmík, ČTK
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.