Tenisový svátek
Fakta o Wimbledonu: tuny jahod, odvážná myš a rebel Agassi
25.06.2014 06:00 Původní zpráva
Když hráči vstupují na centrální kurt, mnohým z nich přejede po zádech mráz. O tom, jak poprvé šlápnou na přesně střižený trávník v Londýně, sní snad každý tenista. Nejtradičnější tenisový turnaj ve Wimbledonu je v mnoha ohledech jedinečný. On-line deník TÝDEN.CZ pro vás proto vybral nejzajímavějších faktů a pozoruhodností.
Wimbledon je nejstarší tenisový turnaj. Samotný sport vznikl mezi roky 1859-1865 poblíž anglického Birminghamu, o premiérový pohár si v Londýně zahrálo před 137 lety pouhých dvaadvacet hráčů. Vyhrál Brit Spencer Gore. Ženy se mohly zúčastnit až v roce 1884, kdy vyhrála místní rodačka Maud Watsonová. Oproti pár drobným, které tehdejší vítězové inkasovali, si letošní vítězové singlů přijdou na 60 milionů korun.
Rekord v počtu ženských triumfů drží Čechoameričanka Martina Navrátilová, která dokázala zvítězit devětkrát. Z aktivních hráček by musela pětkrát triumfovat Serena Williamsová, aby tuto legendu dokázala překonat. U mužů drží prvenství tři hráči, kteří dokázali vyhrát sedmkrát (Roger Federer, Pete Sampras a William Renshaw). Historie turnaje byla dvakrát přerušena, pokaždé kvůli světovým válkám (1915-1918 a 1940-1945). Od té doby se hraje nepřetržitě.
Do historie Wimbledonu se zapsal také Američan Taylor Dent, který přitom nikdy nevyhrál grandslamový turnaj. Jeho servis, který na soupeře letěl rychlostí 238 kilometrů v hodině, dosud nebyl překonán.
Podobně na tom jsou také jinak nepříliš známí tenisté John Isner a Nicholas Mahut. Ti se před čtyřmi lety zapsali do análů britského turnaje nejdelším zápasem historie - tenisový maraton trval 11 hodin a pět minut (6-4, 3-6, 6-7, 7-6, 70-68). Zápas se hrál tři dny, protože byl dvakrát přerušen kvůli tmě. Vyhrál Američan Isner. Možná ve skrytu duše doufali, že je potká stejný osud jako Jevgenije Kafelnikova v utkání s Markem Philippoussisem z roku 1998.
Jejich tehdejší duel musel být přerušen kvůli myšce, která se vydala na průzkum zeleného pažitu. Dnes by se jí tento výlet už nemusel vyplatit. Nejen holuby totiž v areálu bystře sleduje káně jménem Rufus. Nad wimbledonskými kurty krouží každé ráno. Během turnaje musí být v pozoru také pečlivě vybíraní sběrači míčků. I letos jich bude 250 a jejich průměrný věk je kolem patnácti let.
Během čtrnáctidenního ostře sledovaného turnaje budou mít tenisté k dispozici přes 54 tisíc novotou zářících míčků. Odpočívají ve skladu za teploty 20 stupňů Celsia. Na Wimbledonu byly poprvé využity až v roce 1986, ač byly žlutě zbarvené míčky běžné už čtrnáct let. V Londýně prostě dávali přednost bílé variantě a organizátory dlouho nezlomil ani argument lepší viditelnosti v nových, barevných televizorech.
Když už jsme u barev, každý ví, že během wimbledonského turnaje panuje přísný dress-code. Všichni musí mít bílé oblečení, toleruje se deset procent jiných barev, což většinou stačí maximálně na různé proužky či logo oděvních společností. Pořadatelé mohou za nedodržení tohoto pravidla nyní hráče i vykázat z kurtu.
Čouhající černé kalhotky tak musela převléknout i ruská krasavice Anna Kurnikovová. V minulosti diváci skřípali zuby ve chvílích, kdy na kurtu pobuřoval Američan André Agassi v pestrobarevných kýčovitých outfitech. Možná proto do té doby nikdy Wimbledon nevyhrál. Povedlo se mu to až o rok později, kdy vzal striktní pravidla na milost. Kdo chce nyní alespoň trochu vykročit se stereotypní bílé řady, může si obarvit vlasy, na které se žádné sankce nestahují. Nebo se nechat potetovat.
Turnaj v Londýně je i festivalem dobrého jídla a pití. Zejména pak jahod se smetanou a šampaňského. Loni se na v areálu prodalo osmadvacet tun jahod, zalitých 7 tisíci litry smetany (v misce musí být alespoň deset jahod). Šampaňského se prodalo na 25 tisíc lahví. Bestsellerem byl však typický čaj s mlékem a káva.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.