Dozvuky Wimbledonu
Fascinující Kvitová: česká šampionka budoucnosti

Petra Kvitová je fascinující tenistka. Způsob, jakým v sobě dokázala v posledním roce vedle sebe srovnat a promíchat tenisový um, odvahu, vůli a silné nervy, je ohromující. V její generaci zatím není podobná hráčka. To dává velkou naději, že její první grandslamový titul nebude poslední.

Jedenadvacetiletá čerstvá wimbledonská vítězka tenisově dozrála v ideálním věku. Ani brzo, ani pozdě. Prostě tak akorát. Její finálová soupeřka Maria Šarapovová by o tom mohla vyprávět. Wimbledon vyhrála už v 17 letech. Šest let nato byla šťastná, že si po vleklém martyriu opakujících se zranění a operací mohla zahrát další finále.

To Kvitová si snad nejhorším obdobím, co se zranění týče, už prošla. Zdravotní problémy ji v minulých letech ničily také psychicky. Vyřešila to radikálně. Především tvrdě zapracovala na váze, prostě zhubla, přidala svaly, které její tělo drží mnohem lépe pohromadě. Na to přijala do týmu kondičního trenéra a fyzioterapeuta.

Svědčí to o jejím vysokém smyslu pro profesionalitu. Nebýt těchto kroků, zničila by si kariéru. K ničemu by pak byl její talent, její skvělé forhendy a servisy, na něž slyší chválu ze všech stran a o kterých se jen během letošního Wimbledonu popsala kila papíru.

Uspokojivé zdraví pak teprve dovolilo Kvitové naplno rozvinout talent, o kterém se vědělo dlouho. Vždyť má letos na kontě 53 odehraných zápasů. O čtyři více než za celou loňskou sezonu. Je to tím, že na turnajích zůstává až do závěrečných kol. Přestože často hraje pod prášky tišícími bolest (i ve Wimbledonu), s jejím předchozím přístupem k vlastnímu tělu by to bylo nemyslitelné.

Možná proto nebylo ke Kvitové úplně spravedlivé vytýkat jí v minulosti slabou psychiku. Ano, porážek od soupeřek, kterým by podléhat neměla, bylo jednu dobu příliš, ale ve Wimbledonu, zvlášť v jeho posledním týdnu, ukázala, že mentální síla se stala jednou z jejích nejsilnějších zbraní. Její odhodlání na kurtu totiž ničí soupeřky minimálně stejně jako drtivé a přesné údery.

A ještě jedna velká změna je na Kvitové patrná. Tentokrát čistě tenisová. Neuvěřitelným způsobem rozšířila herní pestrost. Dříve jí rychlá "bum bum" hra buď vycházela, nebo ne. Od toho se pochopitelně odvíjely výsledky. Dokázala prohrát v prvním kole s hráčkou druhé stovky, nebo porazit světovou jedničku.

Teď si ale umí pomoci hlavou, útoky si lépe připravovat, pomoci si čopem, který zpomalí hru. Nemá problém dojít si pro vítězný volej. Je už pro soupeřky mnohem méně čitelná, přitom ale hraje pořád pekelně rychle.

Během jednoho roku dokázala se svou hrou udělat to, co nestihl Tomáš Berdych doteď. Najít cestu z nepříznivého vývoje zápasu, změnit obvyklý herní styl, když se nedaří. To z ní dělá nadějnou šampionku budoucnosti.