Tenisové zajímavosti
Kněz, rudé kalhotky a další wimbledonské střípky

Už bez českých tenistů, ale i tak Wimbledon servíruje zábavné menu. Federer chce svůj osmý titul, obhájce Djokovič hojivou náplast za nezdar na French Open a Serena Williamsová zas potvrdit svou suverenitu.  Nejstarší a nejslavnější turnaj však vábí i svou historií, která neustále probublává na povrch. Co díky Wimbledonu víme?

Že i tenis může být svatý

Možná vám jeho jméno nic neříká. John Hartley, Angličan, který v letech 1879 a 1880 ovládl Wimbledon. Nejvíc se ale proslavil tím, že pendloval mezi tenisovými kurty a kostelem. Byl totiž jediný kněz, který kdy nejprestižnější turnaj vyhrál. A aby toho nebylo málo, proslavil se i jakožto aktér nejkratšího mužského finále vůbec. S dvacetiletým Williamem Renshawem prohrál 0:6, 1:6 a 1:6 během pouhých 37 minut.

Že i spodní prádlo musí být čistě bílé

Wimbledon je stále spoután okovy tradic. Tradic, které někomu náramně voní historií, ale jiní je nemůžou ani cítit. Třeba bílá barva jako jediná součást tenisového mundúru. "Wimbledon miluju, ale s přísností ohledně nošení bílé barvy zašel příliš daleko," řekl i sám velký Roger Federer, který před dvěma lety vzbudil rozruch oranžovou barvou svých podrážek. Bílou módou opovrhoval i André Agessi, který kvůli tomu tři ročníky (1988-1990) dokonce vynechal. I tenisové míčky byly bílé, až v roce 1986 se kvůli špatně viditelnosti vyměnily za žluté.

Wimbledon Fact 3: Players are required to wear white outfits. Federer got a slap on the wrist for his shoes this year pic.twitter.com/18cIedDfgk

- Green Energy UK (@green_energy_uk) 29. Červen 2013

Letos na sebe zase strhla pozornost kanadská tenistka Eugenie Bouchardová, respektive její podprsenka. Tu a tam zpod jejího tílka vykukoval úzký černý lem podprsenky. Přitom v pravidlech stojí jasně: vše s výjimkou lemu sukně, trenýrek či čelenky o rozměru maximálně 10 milimetrů musí být bílé. Kanaďanka nakonec vyvázla bez trestu. Stejně jako v roce 2007 Francouzka Tatiana Golovinová, která si pod běloskvoucí sukýnku vzala červené kalhotky. Starší generace prý byla pobouřena. Možná by bylo vhodnější vyrazit příště na kurty "naostro".

Že na věku nezáleží

Když Boris Becker nyní dohlíží z wimbledonské lóže na svého svěřence Novaka Djokoviče, možná mu sem tam problesknou i vzpomínky na své vlastní vavříny. Třeba na vůbec první wimbledonský triumf z roku 1985. Beckerovi bylo tehdy 17 let a 229 dnů. Wimbledon dosud nenašel mladšího vítěze. Vypadal víc jako dítě než tenisový šampion. Zato když v roce 1964 nastupoval Francouz Jean Borotra ke svému poslednímu Wimbledonu, byl už v důchodu. Dvojnásobný wimbledonský šampion (1924 a 1926) odehrál turnaj ve věku 64 let. Borotra měl vskutku tuhý kořínek: zemřel v 95 letech.

Že se sběrači míčků zapotí

Zhruba 700 anglických dětí rok co rok touží na Wimbledonu podávat míčky svým tenisovým idolům. Jenže se to povede jen 250 z nich. Ti si během vysněné dvoutýdenní brigády přijdou v přepočtu na 5700 korun. Jenže ještě před vypuknutím celé té tenisové show musejí skousnout slušný tréninkový dril. Už od února podstupují kondiční přípravu a ladí i technické detaily: správné podání míčků na hráčovu raketu, rychlá výměna starých míčků, jejich kutálení na protější stranu kolegovi.... A na závěr test z tenisových základů. Ale když vše klapne, stojí to za to. "Když mám na sobě uniformu Wimbledonu, cítím obrovskou hrdost. Je to odznak cti," řekla listu Guardian patnáctiletá sběračka míčků Laura Sallabanková.

Že jestřábí oko je všude

Lišky, holubi, ptactvo. Ti všichni mohou poničit akristokratický trávník v All England Clubu. Aby nedošlo na nejhorší, areál střeží legendární jestřáb Rufus. Pokud by měl někdo chuť narušit průběh hry nebo znečistit areál, Rufus zvěř vyplaší. Přesto se tu a tam stane, že se na kurtu nějaký opeřenec objeví. Diváci mají rázem o zábavu postaráno. V plné polní je na Wimbledonu kromě Rufuse i jeho počítačový jmenovec - program takzvaného jestřábího oka, jenž zvládne určit dopad míčku.

Že jahod není nikdy dost

K Wimbledonu patří jahody. Spousty jahod. Nejlépe se šlehačkou. V hrabství Kent se speciálně pro Wimbledon vypěstuje 24 tun jahod (asi dva miliony plodů), až k divákovi pod nos ale projdou jen ty se správnou velikostí a tvarem. K nim se během turnaje spotřebuje zhruba osm tisíc litrů tučné smetany (48 procent). Jedna porce "Strawberries and Cream" obsahuje asi deset jahod a prodává se za sto korun.