Tenis je jeho životem a stále mu dělá radost. Wimbledonský vítěz Jan Kodeš raketu neodkládá ani na prahu sedmdesátky, kterou oslaví v úterý. I po předloňské transplantaci srdce je co nejčastěji na dvorci.
"Šíleně dobře mi udělá, když se zpotím," řekl trojnásobný grandslamový šampion Kodeš po přátelské čtyřhře. "Tenis v jakémkoli věku je zábavný. Kdybych nemohl hrát tenis, musel bych si vybrat jiný sport. Cítím, že svaly jsou zvyklé se celý život u tenisu namáhat, a proto jsem rád, že můžu hrát dál," prohlásil.
Na pražské Štvanici v minulosti v Davisově poháru ve třech setech porazil mimo jiné Švéda Björna Borga i Australana Tonyho Roche. Nyní zde hrává s kamarády sedmým rokem čtyřhru. "Naposledy mě tady fotili snad před čtyřiceti lety v Davis Cupu," komentoval v legraci přítomnost fotografa u kurtu.
Snaží se hrát co nejčastěji, přál by si dvakrát týdně. "Jen kvůli operaci jsem nehrál tenis asi tři měsíce," připomněl předloňskou transplantaci srdce. Po ránu polyká osm až devět pilulek, mívá žaludek na vodě a musí chodit na kontroly, ale neomezuje se. "Všechno je v normě," uvedl a zaťukal na dřevo.
Hraje s raketou Bosworth s hranatým rámem, kterou kdysi používali Ivan Lendl nebo Martina Navrátilová. "Mladej (syn Jan) mi nadává, že je těžká. Má pravdu, ruka z toho bolí, ale já byl celou kariéru zvyklý na těžší," řekl Kodeš.
Brýle jako doping
Při rozehrání vítěz French Open z let 1970 a 1971 vtipkuje na účet soupeře, že si vzal nezvykle brýle. "To je zakázaný, to je doping," halasí přes síť. Hraje pro radost. Ví, že nemůže dávat rány jako ve své slavné éře. "Zahraju balon, skoro kam chci, ale už chybí razance. Ztrácí se síla a fyzička, což je normální," konstatoval.
Stále je vidět cit pro míč a ladný přechod k síti, který zvládá málokterý současný hráč. Několikrát perfektně zakončí výměnu bekhendovým volejem. "Zavolejte Navrátilovi, že jedu do Hannoveru na ty voleje," žádá, aby dostal od daviscupového kapitána pozvánku na nadcházející zápas 1. kola v Německu.
Některé míče vystoupí. Jednoduše je nestíhá, ale netrápí se tím. Vlastně to pro něj není nic nového. "To jsem dělal už na Roland Garros. V pátém setu jsem po některých míčích nešel, abych šetřil síly do dalšího gamu."
Občas si vynadá, že ustupuje. Největší problém mu dělá servis, ale na síti je neprůstřelný. "Jako skála, jak říkal Šmíďák," zmínil bývalého parťáka z Davis Cupu Tomáše Šmída. Soupeři, přednostovi oční kliniky v nemocnici na Královských Vinohradech profesoru Pavlu Kuchyňkovi, odpustí chybu nohou a jeho špatně trefený vítězný úder komentuje slovy: "Zahraje mrchu jako Vinci proti Sereně."
Jen ležet? Těžko
Tu a tam mu ujede i peprný výraz, ale převládá radost ze hry. "Tenis je prostě úžasný," libuje si vítěz Wimbledonu z roku 1973. Z kurtu po čtyřhře do sprchy odcházejí páry smírně každý se ziskem setu a Kodeš se zamyslí, co by si při svém životním jubileu přál. "Důležité je zdraví. A aby bylo co nejmíň problémů a svět se dal trošku dohromady a nevznikly situace, které by nabouraly náš život."
Dny mu ubíhají rychle. "Rozhodně se nenudím," uvedl. Je tak trochu rentiérem a k tom zařizuje spoustu věcí na svém domě. Třeba dává do pořádku sekačku, aby se mohla posekat tráva na kurtu. "Nechtěl jsem beton ani antuku, ale aby to bylo součástí zahrady," vzpomíná. Tenis na své trávě ale už dávno nehrál. "Třeba jednou budou vnoučata."
Při ošklivém počasí dával v poslední době dohromady archiv. Nechával si zarámovat medaile a dřevěné rakety. "Třídil jsem a něco i vyhodil. Popisoval jsem fotky, kde to bylo a kdo tam je a u každé věci se mi vše vybavuje," uvedl. Tvrdí, že umí taky jen ležet, ale představit si to lze těžko. I ke sledování filmu si vezme počítač a posílá třeba e-maily. "Abych neztrácel čas, že jenom koukám," usměje se.
