Dokázala něco, v co už věřil málokdo. Možná i ona sama by ještě před nějakou dobou považovala realitu posledních dní za poblázněné výstřelky fantazie. Hrbolaté tápání po tenisových kurtech ale Petra Kvitová uťala druhým wimbledonským zářezem. Doufejme. Premiérový úspěch v All England Clubu totiž její kariéru před třemi lety pořádně rozhodil. Další takový out by pro ni už mohl být fatální.
Ty záběry tehdy hltal celý svět. Mladičká a ještě ne tolik známá holka z Česka nadšeně skákala po travnatém kurtu v All England Clubu, mazlila se s legendárním stříbrným talířem, hýřila bezprostřední radostí. Wimbledonská šampionka Petra Kvitová, rok 2011.
Ten okamžik měl tehdy rodačce z Fulneku změnit život, její rozjetou kariéru poslat tryskovým tempem ještě výš. Jednou z prvních otázek, která se probírala, bylo to, jak rychle se stane česká hráčka světovou jedničkou.
Jenže lahodná koupel v ovacích a slávě se pro Kvitovou pomalu měnila v bažinu, která požírala její psychiku a odhodlání. Dodnes netají, že k tehdejšímu úspěchu přišla tak trochu jako slepá k houslím. A s novou situací se nedokázala srovnat.
Vzpomínám si na rozhovor, který jsem s jejím manažerem Miroslavem Černoškem vedl zhruba půl roku po premiérovém triumfu v Londýně. Už tehdy zkušený Černošek netajil, že není s přístupem Kvitové úplně spokojený. Všiml si, že tréninku nedává všechno, že její myšlenky často létají daleko za hranice kurtů a soustředění na tenis uvadá.
Problémy doma, trápení na kurtu
Černoškovy obavy se pak dál naplňovaly, výkony Kvitové kolísaly, očekávání mizela jako polárkový dort na sluncem rozpáleném talíři. Rozklad vítězné mozaiky pak ještě urychlily problémy v osobním životě - rozchod s mladším partnerem a rovněž tenistou Adamem Pavláskem, vztah a znovu rozchod s dalším mužem z "branže" Radkem Štěpánkem.
Výsledek? Pobleskávající tenisová kometa, o jejíž schopnosti ještě opravdově zazářit se turnaj od turnaje víc a víc pochybovalo.
Kvitová ale ukázala svou velkou vnitřní sílu. "Tenhle titul je z popela," řekl o sobotním triumfu i její trenér David Kotyza. Zisk dalšího talíře Venus Rosewaterové už není dílem štěstí, ale především výsledkem cílevědomé dřiny, tvrdé práce, celkové změny myšlení a přístupu.
Velká šance na kariérní restart - tak by se dala finálová demolice zaskočené Kanaďanky Bouchardové nazvat. Ve čtyřiadvaceti letech má Kvitová prakticky všechno před sebou. Legendy i experti se shodují, že může vládnout dalším grandslamům, ze čtvrtého místa světového žebříčku zamířit ještě výš. Daleko lákavější bude znovu i pro sponzory, kteří už s jejím jménem ve svých budoucích plánech pomalu přestávali počítat.
Druhé wimbledonské vítězství musí ale Kvitová vzít jako výzvu a motivaci k ještě větší dřině. A pořád si připomínat kotrmelce, kterými skončil její první londýnský úspěch. Dokázala, že pevnou vůli kdesi hluboko v sobě zakořeněnou prostě má. Teď už jen její pramínek proměnit v pořádně silný proud - tak, aby se povstání tenisového Fénixe nezměnilo ve smutnou labutí píseň.