Jeho trénink není ničím zvláštní. Z pohybů po dvorci však i laik ihned pozná, s kým má tu čest. Pro tenisového fenoména Rogera Federera je i obyčejné pinkání přes síť zábava. A vždy chce vyhrát. Reportérka serveru TÝDEN.CZ, sama aktivní hráčka ligového Kladna, toho byla svědkem.
Na druhé straně kurtu stál Marcus Chiudinelli, sparingpartner světové jedničky. Prestiž mu velela - Rogerovi nedám nic zadarmo. A tak Chiudinelli na důkaz snahy třískal raketou a odpaloval míče do zatím prázdného hlediště. Federer se snažil naplno, bylo to vidět na jeho gestech. Jakmile začal Chiudinelli ztrácet, génius tenisové hry začal být nad věcí a občas počastoval trenéra nějakou grimasou. Byl spokojený, a jak už bylo napsáno, tenisem se bavil.
Když si hráči vyměňovali strany, seděli společně na lavičce, a to byl zase jiný Federer. Plný úsměvů a vtipů. Ale jakmile se rozešli do koutů dvorce v Sazka Areně, už se zase soustředil na každý úder a občas si sám na sebe zakřičel a rozčilil se.
Je zajímavé sledovat Federera při tréninku. Lehkost, s jakou létá míček z jeho rakety, je obdivuhodná. Hledat slabiny? Neblázněte! I když... Třeba bekhend je první viditelná nejistota, pak možná volej. Ale hrát takhle každý na světě...
Federerovu hru zdobí velká předvídavost, která často zachrání důležitý fiftýn. Do zápasu jde s promyšlenou taktikou, to je polovina jeho úspěchu. Na dvorci se mu nohy nezastaví. Španěl Nadal, byť považovaný za běhavého hráče, se tak jako Federer nepohybuje (i proto je „až“ za Švýcarem). Stále je na špičkách, vypadá to, jako by se na kurtu narodil, lehkost pohybu, styl úderů, prostě vše.
Hrát mu to stále do bekhendu je blbost
Zmínka o bekhendu už zazněla. Jenže to by mu tam soupeři museli dávat pořád a on by vydupal na bekhendové straně dvorce díru. To však nejde, on je chytrý a pozná, kdy si může úder oběhnout. Z jeho rakety létá každý míček velmi nepříjemně pro soupeře, který mu ho sotva vrátí. A tak má Federer jednoduchou práci. Mnoho tenistů se neprobojuje do špičky kvůli tomu, že neumějí zahrát vítězný balon, on v něm téměř nechybuje. Někdo mu vyčítá, že málo chodí na síť. Jenže když už tam jde, tak pro bod – není co řešit.
Servis a forhend má bezchybný. Neuvěřitelně rychlé zápěstí, raketu nastaví tím nejjednodušším možným způsobem i na nechytatelný míček a soupeř, který očekává něco snadného, se za přesným prohozem jen ohlédne...
Pozoruhodné je, že forhend často hraje v záklonu, ale zápěstím přesně vykouzlí, co chce. Podání nemá nijak razantní, ale velmi dobře umístěné a přemýšlivě mění rytmus hry i při něm.
Při přijímání podání je na špičkách, stále v pohybu a těsně před úderem si poskočí do dvorce, pak jen nastaví raketu a - soupeři třeste se.
Pokud jde o jeho bekhend hraný jednoruč, lze ho přirovnat k úderům německé legendy Steffi Grafové. Ani jeden z nich neloví z bekhendového úderu vítězné míče, ale umí (či uměla) balon vrátit tak, aby soupeř nemohl nic nepříjemného vymyslet.
Trénink končí. Lehkost, s jakou ho Federer zvládl, je obdivuhodná. Ale co byste čekali od možná nejlepšího tenisty všech dob...
Foto: Robert Sedmík
