Bylo mu sedmnáct, když usoudil, že v tenise ho žádná budoucnost nečeká. Raketu tak zavřel do skříně a bílému sportu dal sbohem. Pak se ale na dvorce vrátil a teď je pátý nejlepší hráč na světě. Drtivou sílu Davida Ferrera už Češi ve finále Davis Cupu poznali, teď bude chtít tenhle nezdolný Španěl triumfovat znovu.
V roce 2009 se v Barceloně rodila malá senzace. Ve finále Davis Cupu tam na horké antuce Radek Štěpánek přehrával Ferrera už 2:0 na sety a významně tím zvyšoval české naděje v přetěžké bitvě o slavný pohár. Jenže pak přišel tvrdý obrat. Ferrer utkání otočil a v páté sadě vyhrál 8:6. Španělé pak nakonec ovládli všech pět zápasů.
Tenhle moment je přitom dokonalým popiskem, který by si mohl Ferrer dát pod svou fotografii. Nezdolný dříč, pracant, bojovník. Hráč, kterého není na kurtu možné unavit. A také tenista, který byl doma vždy tak trochu ve stínu hvězdného Rafaela Nadala. Ten se teď ale dostává do formy po zranění a španělský tým bude spoléhat na Ferrera.
"Hodně si teď věřím, mám za sebou nejlepší sezonu kariéry. Jsem z toho všeho nadšený a doufám, že tenhle ročník zakončím i úspěchem ve finále Davis Cupu," prohlásil Ferrer v Praze při přípravě na blížící se finále.
Forma a herní pohoda třicetiletého Španěla mohou český tým skutečně strašit. Ferrer vyhrál 12 z posledních 13 zápasů, celkem v sezoně zvítězil v 74 utkáních, triumfoval na sedmi turnajích. To všechno zvládl ve věku, ve kterém elitní hráče jejich nejlepší léta pomalu opouštějí.
Puberťák pod zámkem
"Při hře se projevují mé zkušenosti, dozrál jsem jako člověk, ale těžko říct, proč zrovna teď se mi tak daří," hledá vysvětlení nedávných úspěchů obtížně i sám Ferrer. Letos ho v počtu vítězných zápasů překonal pouze Novak Djokovič - srbská jednička žebříčku ATP.
Ferrerovy aktuální úspěchy, chuť hrát, touha bojovat i tvrdé tréninky, do kterých zařazuje náročné vytrvalecké běhy a každodenní bezmála stokilometrové vyjížďky na horském kole, jsou přitom v silném kontrastu s počátky jeho profesionální kariéry.
Trenér Javier Piles vzpomíná na svého žáka jako na pořádného lenocha, puberťáka, kterého dřina s raketou vůbec nebrala a jehož za trest zavíral do neosvětlené místnosti na míčky. "Když se mu nechtělo makat, zavíral jsem jej do temné místnosti dva na dva metry. Na dveře jsem pak dal zámek, takže nemohl uniknout," přiznal Piles. "Malinkým okénkem jsem mu prostrčil chléb a vodu," dodal Piles, kterého teď Ferrer nazývá svým druhým otcem.
V sedmnácti letech se pak současná světová pětka dokonce rozhodla s tenisem skončit. Jenže životní realita v podobě náročné práce na stavbě, kterou si Ferrer vydělával na živobytí, ho bleskově přiměla k návratu na kurty. Od té doby už raketu z ruky nedal. A jeho houževnatost bude od pátku zbraní, která má Španělsku zajistit už šestý triumf v boji o legendární "salátovou mísu".
