České tenistky se po 23 letech probojovaly do finále Fed Cupu. Na této senzační zprávě toho zase tolik senzačního není. Mezinárodní soutěž ženských družstev totiž, na rozdíl od té mužské v podobě Davis Cupu, každým rokem stále více upadá.
Vědí to i v Mezinárodní tenisové federaci, a tak připravují změny. Tou nejzásadnější má být zvýšení účastníků elitní skupiny z osmi na šestnáct. Je to potřeba. Fakt, že stačí jednou vyhrát třeba nad týmem, který nemá jedinou hráčku v elitní třicítce, a být v semifinále, je úsměvný.
Nesmyslnost a neatraktivnost momentálního formátu dokazuje i tento rok, víkend byl pouze dalším z potvrzujících argumentů. Stačí se podívat na několik faktů, které jsou zarážející, ale nikoliv překvapivé.
1) Semifinále mezi Belgií a Českem sledovala v Charleroi poloprázdná šestitisícová aréna. Televizní záběry na tribuny, na kterých během rozhodující čtyřhry hopsala pětice domácích fanoušků v jinak naprosto prázdném sektoru, vypovídaly o mnohém.
2) Ve dvou semifinálových duelech se představila jediná hráčka elitní světové desítky, Ruska Věra Zvonarevová. Ve zbylých třech týmech (Itálie, Belgie, Česko) byly dokonce dohromady pouze dvě hráčky z nejlepší třicítky.
3) Celkově se z elitní desítky světového pořadí nepředstavila v letošním ročníku celá polovina hráček, včetně jedničky Caroline Wozniacké. Ta letos s Dánskem dokonce spadla až do čtvrté výkonností skupiny.
4) Ignorování těch nejlepších hráček celou soutěž výrazně ubíjí. Americké sestry Williamsovy celou soutěž až na výjimky dlouhodobě vypouštějí, Italky se zase v letošním semifinále musely obejít bez Flavie Pennettaové a především čtvrté hráčky světa Francesky Schiavoneové.
Ta se přitom už v tomto týdnu představí na prestižním turnaji ve Stuttgartu. Jak je vidět, semifinále Fed Cupu pro ni příliš prestižní není.
