První českým tenistou, který v roce 2010 vybojoval velký turnajový triumf, je deblista Lukáš Dlouhý. V uplynulém týdnu slavil vítězství na turnaji série Masters v americkém Miami, kde hrál po boku indické kombinace Jaromíra Jágra, Petra Čecha a Martiny Sáblíkové. Tím vším je Leander Paes.
Jaká byla oslava?
Zatím žádná větší neproběhla. Když jsme v sobotu vyhráli, tak jsme se jeli podívat za klukama na Floridu na hokej a pak jsme šli s Leandrem a celým týmem na dobrou večeři. Nic dalšího jsem vlastně ani neplánoval, ale vzpomněl jsem si, že mám narozeniny a že bych to tak mohl spojit dohromady.
ČTĚTE TAKÉ: Dlouhý má titul z Miami, Clijstersová smetla Williamsovou
Před finále jste se nepovažovali za favority, proč?
Předešlé dva americké turnaje v Indian Wells a v Sunrise se nám moc nevydařily. Na prvním jsme sice vypadli s pozdějšími vítězi a jako jediní jim sebrali set, bylo to ale v prvním kole a my byli třetí nasazení. Na tréninkovém turnaji v Sunrise, což byl challenger, jsme pak prohráli ve finále z šesti mečbolů, což také nebyla dobrá koncovka přípravy.
V Miami se vám ale dařilo...
I tak ale byly všechny zápasy těžké. Největší krize přišla v druhém zápase, který jsme vyhráli 10:8 v tie-breaku a atmosféra na kurtu nebyla až tak růžová, vázla komunikace. Poté jsme si ale sedli, dali se dohromady a od čtvrtfinále to šlo tak, jak to bývá zvykem. Táhli jsme za jeden provaz.
Co znamená, když při čtyřhře vázne komunikace na kurtu?
Najednou jsme nebyli naladění na stejnou věc. Hráli jsme prakticky dva singly, jako bychom o sobě nevěděli. Když hrajeme dobře, tak spolu po každé výměně komunikujeme, co zahrajeme v té další, povzbuzujeme se. Tady to najednou vázlo, dostali jsme se do útlumu a měli namále. Naštěstí jsme to ustáli a pak už to bylo dobré.
Čím se snažíte srovnat na kurtu, když to nejde?
Většinou musí jeden přijít za tím druhým a nějak to prolomit. Plácnout ho po zádech, aby ten druhý věděl, že jsme na jedné lodi, a nebyl naštvaný, když někdo něco zkazí. Za dobu, co spolu hrajeme, se nám to stalo asi podruhé, takže to pro nás není moc obvyklá situace.
Vyříkali jste si to po zápase?
Už cestou do šatny jsme se na chodbě zastavili a asi deset minut jsme si vysvětlovali, že takhle to nejde, že bychom to daleko nedotáhli. Padlo pár ostřejších slov z obou stran a najednou vše začalo fungovat. Moc her jsme od té chvíle neprohráli.
Vzpomněli jste si na to po vítězství v turnaji?
Určitě to byl zlomový bod celého turnaje a možná i do budoucna. Když jsme kolem toho chodili, nic si neříkali, dělali, že se nic neděje... Vyříkali jsme si to a teď to bude na delší dobu v pohodě.
Nemáte problém si na Paese někdy, jak se říká, otevřít pusu? On je legenda...
Tak legenda určitě je, ale na druhou stranu, co by na kurtu beze mě dělal. Jsme tam jako tým a není to o tom, že někdo je víc a druhý míň. Když se mu daří, tak samozřejmě vede hru, ale když ne, tak mi řekne, že musím vést já. Vše je o komunikaci, která když chybí, tak je něco špatně. A vůbec nic se neděje, když mu řeknu pár ostřejších slov.
I když je doma v Indii za sportovního hrdinu?
Je pravda, že i když hraje v českém prostředí "jenom" debla, tak v Indii je naprostá legenda. Cokoliv je potřeba, on získá. Dodací lhůta deset dní, on to má odpoledne.
Dá se přirovnat třeba k Jágrovi u nás?
Já si myslím, že ne, protože i kvůli tomu Jardovi by letadlo asi nezastavili. On nestíhá letadlo, ono neodletí, cestujícím řeknou, že má problémy, a odletí, až když on přijde.
Takže kombinace Jágr, Čech a Sáblíková?
Možná.
V čem se nejvíce projevuje jeho věk?
On se dokáže naladit na moji notu, prakticky ve všech věcech, co řešíme v šatně. Na kurtě je on ten zkušený, řídí mě a já dělám práci, co se má udělat. Čím je ale starší, tím se mi zdá trochu nervóznější, když jde o velký zápas. Chce to mít vše více naplánované, což je ale naše výhoda. Ví, jak se v který moment zachovat a dokáže mě zkorigovat.
Sedli jste si i mimo kurt?
Úplně neskutečně. Když se jedná o turnaje, kde jsme na jednom oficiálním hotelu, tak jsme pořád spolu. Vždycky přijde na večeři, řekne: "Čau, jak se máš? Dobrý?" Zapadl mezi nás i díky tomu, že už předtím hrál s Čechy. Nemá tak problém s českou mentalitou, což je dobré.
Kdy ještě na sebe mluvíte česky?
Třeba na kurtu, když si ukazujeme signály, tak aby nám soupeři nerozuměli. Jinak umí určité jednoduché fráze, typu jak se máš. A když já nadávám česky, tak on mi rozumí. Většinou souhlasí.
Foto: Czech Davis Cup Team
