Dva roky po senzační účasti český tenistů ve finále Davisova poháru na sebe upozorňují také jejich krajanky. Postupem do finále Fed Cupu po dlouhých 23 letech se mohou cítit jako druhé nejlepší na světě. Je to ale stejně klamná představa, jako v případě Berdycha a spol.
Češky děkují několika věcem. Nejvíce parádní formě své jedničky Petry Kvitové. Ta získala veledůležité dva body a díky ní mohly Iveta Benešová s Barborou Záhlavovou-Strýcovou po vítězné čtyřhře zvednout radostně ruce nad hlavu.
Obdobně důležitou postavou v roce 2009 byl pro české hráče Radek Štěpánek, který v semifinále se Srby zvládl tenisový maraton s Ivem Karlovičem a nastartoval svůj tým za postupem.
Neméně podstatná je také absence klíčové postavy soupeřova týmu. Je více než pravděpodobné, že kdyby se v belgickém Charleroi představila Kim Clijstersová, druhá hráčka světa a vítězka posledních dvou grandslamů, na čtyřhru by vůbec nedošlo.
Stejně, jako kdyby Argentincům nechyběl ve čtvrtfinále David Nalbandian. Společně s Juanem Martinem del Potrem by byli asi až příliš těžkým oříškem, del Potro ale sám na všechno nestačil.
O postupu český tenistek rozhodla, stejně jako v mnoha případech českých tenistů, klíčová čtyřhra. Duo Benešová, Záhlavová-Strýcová v ní potvrdilo výraznou sehranost z turnajů, na kterých získalo pět titulů za poslední rok a čtvrt.
Také Jaroslav Navrátil se mohl často spolehnout na svůj deblový pár. Berdych se Štěpánkem však nebyli turnajovým duem, ale zbraní sestavenou speciálně pro Davis Cup. Mimo něj čtyřhru prakticky nehráli.
Posledním shodujícím se faktorem je přítomnost určité dávky "lability" v případě jednoho z českých účastníků bitvy. Zatímco u mužů trpěl v minulosti nepochopitelnými zkraty Tomáš Berdych, v týmu Petra Pály je podobným případem Záhlavová-Strýcová.
Ta po mentálně nezvládnuté čtvrté dvouhře s Kirsten Flipkensovou, která je v žebříčku o více jak padesát míst za ní, dokázala ve čtyřhře předvést výkon naprosto opačný - místy, především na síti, výtečný.
Těch spojitostí mezi mužským a ženským postupem do finále týmové soutěže, který dělí pouhé dva roky, je dost. A podle papírových předpokladů přijde pravděpodobně i stejný konec. Rusky totiž znamenají v ženském tenise něco jako Španělé mezi muži.
