TRAPASY ´08: Košťálovští, Mosley a ti další

Sportovním redaktorům se lidově říká „švihadlo", sportovcům „šusťák", funkcionářům „bafuňář" a těm českým fotbalovým „rybář" či "kapřák". Uplynulý rok opět ukázal, že to jsou vlastně celkem milé přídomky.

Podle redakce on-line deníku TÝDEN.CZ vládne všem skandálům, poťouchlým nápadům a trapasům roku 2008 Českomoravský fotbalový svaz. Ten dokáže udělat velesrandu jak z mezistátního zápasu, tak i z volby reprezentačního trenéra. Ostatní vybraní - šéf automobilového sportu Mosley, manažerka Neumannová či primátor Bém - však příliš nezaostávají.

1) Latvia? Da, já panimaju
Na trapasy jsou v českém sportu experti především pánové z Českomoravského fotbalového svazu. Bafuňáři ze Strahova měli opět slušnou formu po celý rok 2008. Když však fotbalové trávníky rozehřály první letní paprsky, dívky v minisukních usedly do restauračních zahrádek a oni bilancovali dávno skončenou prvoligovou sezonu, dosahovaly jejich výkony galaktických rozměrů.

Jako první se o tom mohli přesvědčit litevští fotbalisté, kteří přijeli na nově postavený stadion v Edenu jako sparingpartneři českého národního týmu před jeho odjezdem na evropský šampionát. Přátelský zápas se však stal fraškou ještě než vůbec začal. Ukázalo se, že Strahovští pravděpodobně vůbec nevědí, koho k zápasu pozvali. Bulletin sice avizoval utkání s Litvou, národní vlajka i fotografie mužstva však patřila pobaltským sousedům z Lotyšska.

„Pan Bartůněk je zdatný angličtinář, proto jsem předpokládal, že úkol splnil," řekl mluvčí Václav Tichý na otázku, kdo a proč spletl anglické výrazy Lithuania a Latvia.

Šokovaní sportovní novináři soupeře s povděkem přijali snahu funkcionářů stáhnout veškeré natisklé materiály z dosahu fanoušků. Svazovníci však měli v rukávu ještě jeden trumf: při zahajovacím ceremoniálu zahráli i lotyšskou hymnu. Šokovaní fotbalisté stojící pod (světe div se) litevskou! (bohužel opačně pověšenou vlajkou) jen nesouhlasně mávali rukama a po zápase rychle ujížděli domů.

Nominaci na světový trapas roku si však česká fotbalová elita schovala až na prázdniny. Košťálovští se rozhodli volit nástupce Karla Brücknera na post reprezentačního trenéra a svými lapsusy urazili půlku fotbalového světa. S jakým zděšením asi museli koukat dvě z největších trenérských osobností - pánové Gérard Houllier a Carlos Pareirra, když agentury přinesly zprávu, jak si oba pochvalují české fotbalové prostředí a netouží po ničem jiném než po boku Košťála vést český tým.

Obrovská bublina také brzy splaskla. Brazilský trenér mistrů světa z roku 1994 byl ve skutečnosti jeho krajan Carlos Alberto Torres (jeden z nejlepších obránců historie, jehož trenérské úspěchy však dosáhly nejdále do Ázerbájdžánu), a na dlouholetého francouzského kouče Liverpoolu si zase zahrál vtipálek, který si vystřelil ze svazových funkcionářů. Ti nakonec opravdu svého prvního muže reprezentační lavičky zvolili. Ze dvojice kandidátů, která nestihla nabídku odmítnout, vybrali toho ještě o něco tiššího. Petra Radu. 

Verdikt TÝDNE.CZ: Pánové Mokrý a spol., nebuďte smutní. Pobaltské vlajky si spletli na konci roku ve svých kalendářích i na ministerstvu zahraničí. Pokud vám však před volbou šéfa napíše „Mišel Platyny", raději si to zkontrolujte. Ten pravý by vám mohl hodně zavařit.

2) Motoristický nářez
Na pořádnou ostudu si během roku zadělal i šéf Mezinárodní automobilové federace Max Moosley. Čiperný osmašedesátník šokoval svět svými sexuálními hrátkami, které díky magazínu News of the World a následně serveru youtube.com obletěly planetu. Ne snad proto, že si málokdo dokázal představit nejmocnějšího může motoristického sportu libujícího si v sado-maso praktikách s prostitutkou (koneckonců, proti gustu žádný dišputát, jak se říká). Problém byl v tom, že pětice mladých paní, které ho láskyplně mlátily jezdeckým bičíkem přes zadnici, měla na sobě uniformy německých jednotek SS hojně nošenou v koncentračních táborech.

Korunku celé aféře dává fakt, že Mosleyho rodina nemá k ultrapravicovým extremistickým názorům vůbec daleko; otec Osvald byl zakládajícím členem britské fašistické organizace.

Mosley se zachoval „po grossovsku". Podal na všechny trestní oznámení a šokovaným fanouškům vzkázal, že jim je po jeho osobním životě kulový. Jediným, kdo tak odskákal skandální odhalení, byl důstojník britských tajných služeb, který na inkriminovaných záběrech poznal svou milující ženušku.

Verdikt TÝDNE.CZ: To je trochu silná káva, pane Mosley. Co na to říct. Snad jen děkujeme, odejděte.

3) Kdo je vlastně slavný?
Velkou slávu zažil v listopadu český hokej. Od doby, kdy první studenti vyjeli na ledová kluziště, uplynulo přesně sto let. Nové vedení svazu v čele s Tomášem Králem přichystalo pro zasloužilé legendy malé překvapení - Síň slávy, která by měla shromažďovat to nejlepší, co český hokej nabídl. Krásný záměr se však brzy změnil ve frašku.

Nikdo nevěděl, o co jde, kdo co dostane a proč to dostane. Svaz se bránil, že všechno bylo strašně narychlo. Údajně i proto se do vybrané společnosti nedostal jeden z nejlepších světových hráčů 70. let (a velký kritik současného českého hokeje) Jaroslav Holík nebo trojnásobný držitel Stanleyova poháru Jaroslav Pouzar.

Vrcholným přehmatem bylo udílení stříbrných medailí za zásluhy o český hokej. Ve vybrané společnosti se kromě jiných objevilo i jméno současného místopředsedy svazu Miloslava Šeby, který je spíš nechvalně známý svými alkoholovými excesy. Pro mocipány tuzemského hokeje byl pro nejpopulárnější zimní sport stejně důležitý jako střelec zlatého gólu z Prahy 1985 Jiří Šejba nebo právě Holík s Pouzarem.

Do celé věci se okamžitě vložil naganský hrdina Dominik Hašek, který sám sebe nominoval do čela sestavované komise, jež  by měla v budoucnu osvětlit vybírání nových členů. Podle posledních informací by v ní měli zasednout kromě odborníků i novináři nebo děkan Karlovy univerzity.

Verdikt TÝDNE.CZ: Pánové, tak se nehádejte. Vždyť zatím ještě nemáte ani prostory pro vaši Síň slávy.

4) Když se krade sníh a prachy
Světový šampionát v klasickém lyžování v Liberci začne až za měsíc a půl, ale už dlouho před startem přitahuje trapné okamžiky a vyjádření jako pražský bar Kozičky české fotbalové reprezentanty. A ne vždy za to může pouze tým Kateřiny Neumannové.

Únorové testovací závody Světového poháru se proměnily ve velkou estrádu. Organizátoři nejprve naváželi bez povolení sníh z chráněných oblastí Jizerských hor, za což si vysloužili kritiku nejen libereckého obyvatelstva, ale jejich šéfka Neumannová i nominaci na Ropáka roku za nejméně ekologický počin roku (nevyhrála).

Ještě hůř však dopadli delegáti závodů ve skoku na lyžích, kterým během závodu v Liberci vykradli hotelové pokoje. Šikovný lapka ukradl z uzavřeného pokoje laptop a nemalou hotovost.

Neumannová pak pokračovala dalšími překvapivými rozhodnutími v létě a na podzim. Nejprve zplnomocnila svého manažera a kontroverzního podnikatele Josefa Jindru prakticky k vedení celých příprav (a to i přesto, že ještě před rokem společně s exministryní školství Kuchtovou slavnostně slibovaly veřejnosti, že se tak nikdy nestane), na konci roku pak zažádala o mimořádnou státní dotaci ve výši 189 milionů korun. O šest týdnů dříve přitom tvrdila, že je rozpočet vyrovnaný a naopak ona sama ušetřila proti svému předchůdci Kumpoštovi 41 milionů.

Verdikt TÝDNE.CZ: Český sport má méně peněz než liberecký Vesec sněhu. Podobné akce jsou úplně nesmyslné. Proto absolutní souhlas s ministrem Liškou: Liberec 2009 je Temelínem českého sportu. Závěrečný finanční audit nebude poklidná četba na nedělní večer, ale možná i dost napínavý detektivní thriller. Velký kandidát na trapas roku 2009.

5) Olympiáda 2020? Jdeme do toho!
Primátor Bém má velkou slabost pro sportovní superúspěchy. Poté, co vylezl na nejvyšší horu světa, má ambici uspořádat v Praze „Everest" všech sportovních akcí světa - olympijské hry 2020.

Co na tom, že v první kandidatuře nebyla schopná Praha udělat ani vlastní bezchybné logo. Co na tom, že se v současné době hroutí pod obrovským rozpočtem i Londýn. Co na tom, že po zkušenosti z Pekingu přiznal i šéf českého olympijského svazu Jirásek, že hry v Praze jsou v současné době nesmysl. Co na tom, že každá velká sportovní akce „sežere" ze státního rozpočtu daleko víc, než je původně plánováno...

Je to prostě sen a ty se mají plnit. I ty naprosto blbé. Příští rok to bude stát daňové poplatníky 15 milionů korun, letos to bylo 25,5. Zbytečně. Podle znalců zákulisního lobbování při přidělování pořadatelských měst je nejbližší možný termín zhruba za 36 let.

Verdikt TÝDNE.CZ: Ten, kdo tenhle nesmysl o olympijských hrách pražským radním vymluví, měl by dostat metál. Hry v Číně ukázaly, že olympiádu v tomto měřítku je schopno uskutečnit jen pár nejbohatších zemí světa. Česko ne.

Ostatní kandidáti ve zkratce:

Tour de France je čistá, bili se hrdě do prsou organizátoři nejprestižnějšího cyklistického závodu světa. Omyl. Kluci z pelotonu se jen naučili zobat látku, kterou neměly testy odhalit. Nové testy na CERA, látku příbuznou hormonálnímu dopingu EPO, dokázaly, že se na „Staré dámě" opět baštilo o sto šest.

Verdikt: Dnešní cyklisti se nazobou, i když jedou ráno pro noviny. Těžko s tím někdo něco udělá. 

Fanoušci Slavie Praha zničili při jarním derby pražských „S" sedačky na svém prozatímním útočišti svého oblíbeného klubu. Na akci „Zničíme Strahov" se dokonce dohodli s největším nepřítelem ze Sparty.

Verdikt: Titul "Bezmoci prvoligových trávníků" je tentokráte opět ve správných rukou.

Kubánský taekwondista Angel Valodia Matos bojoval na olympijských hrách v Pekingu o bronz v soutěži do 80 kilogramů. Rozhodčí však utkání ukončili ve prospěch soupeře, protože ošetřování zranění na Kubáncových nohou překročilo povolenou minutu. A to se sudím vymstilo. Rozhořčený Angel jim pořádně nafackoval, jednoho dokonce kopnul do hlavy. Šéfové mezinárodní federace mu ihned udělili doživotní distanc.
Přes obrovskou ostudu to má choromyslný taekwondista doma na Kubě dobré. Zastal se jej totiž ten nejvyšší. "Hanebné! Angel měl na svou zlobu právo," zlobil se kubánský diktátor Fidel Castro.

Verdikt: Nestálo by za to zavést pravidlo, aby pro účast na olympijských hrách byly nutné i psychotesty? Kdo by ale závodil?!

A ještě jednou Peking. Agentury nedávno přinesly obrázky z tréninku čínských gymnastek na olympijské hry. Obrovský divný obtloustlý muž hrubou silou dělá z malé sportovkyně gumovou loutku. Čína získala na olympiádě 51 zlatých medailí, ale samotné medailisty zná málokdo. A dnes už se ani nedozvíme, zda jim bylo patnáct, čtrnáct nebo ještě méně. A co na to Mezinárodní olympijský výbor? Mlčí, nikoliv překvapivě.

Verdikt: Holky, neblázněte, s medailí přivázanou k invalidnímu vozíku mnoho zábavy neužijete.

Foto: Robert Sedmík, ČTK, AP