Ujíždí Nadalovi vlak?

Kdyby hráli fotbal, nosili by dnes spoluhráčům míče, v hokeji by zase po tréninku sbírali puky. Na tenisovém Wimbledonu však mladíci myslí na mety nejvyšší.

"Jsem pořád mladý a budu dál tvrdě pracovat, abych měl šanci stát se světovou jedničkou," prohlásil Rafael Nadal po svém třetím triumfu na French Open. Potřebuje k tomu jediné – vyhrávat grandslamové turnaje i na jiných površích než na oranžové antuce. Jenže to má háček. Pokud by se chtěl stát šampionem královské wimbledonské trávy, mnoho času mu k tomu nezbývá. Zdá se toto tvrzení o jedenadvacetiletém tenistovi trochu odvážné? Možná. Statistika však hovoří jasnou řečí.

Za poslední tři desetiletí získali ve Wimbledonu premiérový titul pouze dva tenisté nad dvaadvacet let – v roce 2001 chorvatský mistr dělového podání Goran Ivanišević (29) a o pět let dříve nenápadný Nizozemec s českými kořeny Richard Krajicek (25).

„Je to zajímavý ukazatel, ale těžko z něj můžeme vyčíst, kdo vyhraje letošní turnaj,“ říká vítěz Wimbledonu z roku 1973 Jan Kodeš, který sám v Londýně zvítězil „až“ v sedmadvaceti. „Tenis je hodně individuální záležitost a evropští hráči zrají všeobecně trochu pomaleji než Australané či Američané.“ Nejmladší vítěz Wimbledonu však paradoxně pochází právě z Evropy: německý tenisový zázrak Boris Becker dokázal opanovat trávu v Londýně již v sedmnácti a všechny tři tituly nastřádat do jedenadvaceti.

Bývalý pátý hráč světového žebříčku Jiří Novák má pro úspěchy mladých ve Wimbledonu trochu jiné vysvětlení. „Většinou se tam radovali hráči, kteří byli absolutně dominantní ve své době,“ říká semifinalista Australian Open z roku 2002. „Tenisté jako Becker nebo Sampras přitom byli velmi výrazní už od mladého věku.“

O tom, že Nadal má letos opravdu nejvyšší čas, svědčí i další zajímavá statistika. Za poslední tři dekády nedokázal nikdo kromě Ivaniševiče a McEnroea vyhrát turnaj po předchozím prohraném finále.

Šanci má i Berdych

Kromě Nadala, který letos touží dokázat světu, že není mužem jednoho povrchu, splňují výše zmíněná kritéria především tři tenisté užší světové špičky – objev letošní sezony Novak Djoković ze Srbska, domácí naděje Andy Murray (na anglického vítěze čeká Wimbledon již 71 let) a také Tomáš Berdych.

Česká jednička si zvedla sebevědomí při hře na trávě nedávným vítězstvím na turnaji v německém Halle. „To by mu mohlo hodně pomoci, věřím, že tentokrát dojde minimálně do čtvrtfinále,“ říká na adresu nasazené sedmičky Novák. „I to by byl pro český tenis velký úspěch.“

Šance odvážných mladých hráčů vychází z podstaty dnes již pro tenis netradičního povrchu. „Důležité je rychlé rozhodování, protože výměny obvykle netrvají tak dlouho,“ říká Kodeš. „A samozřejmě skvělý pohyb po trávě, která je každý den jiná – jeden den klouže a druhý den se člověk zadrhává.“ Jiří Novák jde v kritickém hodnocení ještě dál. „Někdy není úplně spravedlivá,“ říká. „Šance porazit kvalitnějšího hráče je zde kvůli nestandardnímu terénu větší než na jiných površích.“

Federer útočí na rekord

Podle sázkových kanceláří si však i letos budou muset mladí „vlčáci“ nechat na vítězství zajít chuť. Absolutním favoritem je stejně jako v posledních čtyřech letech světová jednička Roger Federer. Na to, že opět pozvedne vítěznou trofej a tím vyrovná rekord pěti titulů v řadě slavného Björna Borga, vypsaly kurs 1,4 : 1. Za každou vsazenou stokorunu tak sázející může vyhrát pouze čtyřicet korun.

Oslovení experti si ale už tak jistí nejsou. „Vůbec si nemyslím, že by Roger byl takovým obrovským favoritem, jak se píše,“ říká Kodeš. „Skvělý tenis na trávě umí hrát více tenistů. Nebude to mít vůbec lehké.“

Foto: ČTK