Když před dvanácti lety třesoucím se hlasem „přepisoval dějiny" a „otevíral zlatou bránu", život v Česku se skoro zastavil. Nyní se šéfkomentátor České televize a autor olympijského programového schématu Robert Záruba chystá do Vancouveru. Další Nagano neočekává.
Jak vidíte šance českých hokejistů. Přepíší znovu dějiny?
To už nejde, poprvé šlo olympiádu vyhrát jenom jednou. Složení týmu vypadá dobře, ale to je podobné u všech elitních hokejových zemí. Důležité je, aby mužstvo fungovalo uvnitř, aby byli hráči hladoví po úspěchu.
ČTĚTE TAKÉ: Červenka: S Jágrem zatím nejsme nejlepší kamarádi
Jágr: Překvapilo mě, že se v Česku něco chválí
Veřejnoprávní rozdíly. Černý optimista, rozhlas nevěří
O českém hokeji se v poslední době nemluví příliš hezky, například junioři dopadli úplně katastrofálně (na lednovém MS skončili sedmí, například od Švédů dostali deset gólů, pozn. red.). Říká se dokonce, že Vancouver představuje na delší dobu poslední šanci na zisk medaile.
Poměrně ostrý generační řez udělal už Alois Hadamczik v roce 2006 - mezi olympiádou a mistrovstvím světa. Letošní tým je zase už hodně jiný, omlazený, jen v něm převládá jeden optický klam: Jaromír Jágr. Jakmile je tam on, lidi to nepovažují za nový tým.
Ztrácí nastupující generace na světový hokej hodně?
Nedávno jsem se díval na záběry ze Sarajeva 1984, kde hrál Bukačův tým krásný, kombinační hokej a přehrával Kanadu, Finsko, Ameriku, obrany soupeře často působily úplně chaoticky... Teď už ale každý - i slabší soupeř - umí dobře bránit a zorganizovat si hru, takže je čím dál těžší se prosadit naší chytrostí. Naše hlavní zbraň najednou nestačí, nemluvě o tom, že tenhle tradiční pramen našeho hokejového umění z mého pohledu už trochu vysychá.
Zase máme spoustu mladých hráčů, kteří by se mohli chtít předvést.
Hladoví budou z mého pohledu především Rusové, kteří jsou po dlouhém období bez úspěchu - i přes dvě zlata z posledních světových šampionátů - pořád ještě dost nadržení. Na velký úspěch už dlouho čekají Američané, kteří jsou teď taky hodně dobří a motivovaní. Navíc mají tým, který podle jmen nikomu nic neříká, což bývá často výhoda. Naopak Slováci a Finové mají hodně stará mužstva, skoro by se dalo říct all-star týmy - neříkám, že je to špatně, ale osobně jim příliš nevěřím.
Foto: ČT
