Čtvrtfinále rovná se vypadnutí. Jednoduchá rovnice skličuje léta český hokej. To už není náhoda. A bude hůř. "Bojím se o budoucnost českého hokeje," říká trenér Vladimír Růžička.
Jaromír Jágr po zápase s Finy sedí na lavičce s hlavou v dlaních, Patrik Eliáš smutně kouká do země, skvělý brankář Tomáš Vokoun mluví o strašném zklamání a těžkém návratu do práce (myslí tím NHL).
Pavla Kubinu mrzí spadlá helma, která byla jedním z hlavních viníků klíčového gólu na 0:1. A Tomáš Kaberle, nejlepší bek slavného Toronta Maple Leafs, obrací oči v sloup - to když vyrábí minelu, jež otevírá Finům cestu ke skórování do prázdné branky a Čechům definitivně bere naději... Žádný z těchto hráčů už si na olympiádě nikdy nezahraje. Silná generace vyzrálých třicátníků se ve Vancouveru rozkládá. A loučí. Bez úspěchu.
ČTĚTE TAKÉ: ZNÁMKUJTE: Jak byste ohodnotili české hokejisty?
Další český hokejový pláč, úsměvy v nedohlednu
Výtečný Vokoun truchlil: Strašné zklamání
Nedokázala to ani s trenérem Vladimírem Růžičkou. Špičkový hokejový odborník byl stylizován do role spasitele českého hokeje, jenž má navrátit populární hře medailové žně.
Jenže zatím je bilance následovníka Aloise Hadamczika bolestná: dvě čtvrtfinálová vypadnutí. Nejprve minulý rok na mistrovství světa, teď olympiáda. "Vždycky jsem říkal, že nejsem žádný spasitel. Hokej je hra plná zvratů. A takovéhle přezdívky jsou v něm naprosto nesmyslné," namítá Růžička.
ČTĚTE TAKÉ: Nejsme velmoc, řekl Jágr. Růžička za týmem stojí
Bezzubí Češi, Finové ukončili jejich medailový sen
"To čtvrtfinále bylo o prvním gólu. Kdybychom dali vedoucí branku Finům my, nerozebírá se tady, že český hokej od roku 2006 nemá žádný úspěch. Přitom na takovéhle úrovni, kde je všechno vyrovnané, rozhodují maličkosti. Štěstí. Přeskakovalo nám to hokejky, v šancích chyběly milimetry..."
Český hokej nemá "štěstí" už pěkně dlouho. A možná ho ještě dlouho mít nebude. S odcházejícími hvězdami přicházejí bolestné vyhlídky budoucnosti. Mládí se utápí v hromadné nekvalitě.
"Trochu se obávám, co nastane za pár let. Třeba v Soči, na další olympiádě. Budeme mít problém. Kromě pár mladých hráčů, kteří tady ve Vancouveru předvedli opravdu skvělé výkony, myslím tím hlavně Davida Krejčího a Tomáše Fleischmanna, je za staršími hvězdami obrovská díra," ví moc dobře Růžička.
"Ale my o tom nemůžeme pořád jen mluvit. Musíme začít dělat. Makat na tom. Je třeba, aby pomohli bývalí hráči, je třeba investovat peníze do mládeže. Švédové měli jeden čas taky takový problém. Vrhli se na to, narvali peníze do různorodých projektů. A pomohlo to." Je prostě na čase zmobilizovat funkcionářskou sféru českého hokeje. "Musíme začít dělat," opakuje znovu Růžička se zdviženým prstem.
Sám ještě bude bojovat. Rezignovat nehodlá. "Mám smlouvu do konce sezony. Po mistrovství světa uvidíme." Teď ho čeká další hokejová strast. Extraligová. S trápící se Slavií.
Nemá chuť utéct od hokeje? Alespoň na čas? Ne, to by nebyl on. Blázen. "Víte, já ani nevím, co bych dělal..."
Foto: Robert Sedmík
