Byl jako ocelová stěna, cihlová zeď. Naprosto nepropustný. Tomáš Vokoun. Jeden z mála hráčů, u kterých se v sumarizacích zmařeného olympijského turnaje dá říct: Byl skvělý. „Jenže na individuality se nehraje. Jako tým jsme prohráli. Je to hrozné," hledal slova jedinečný brankář po vyřazení od Finska (0:2).
ČTĚTE TAKÉ: Nejsme velmoc, řekl Jágr. Růžička za týmem stojí
Bezzubí Češi, Finové ukončili jejich medailový sen
Vokoun zasahoval neuvěřitelně, skvěle. Vychytal, co se dalo. „Jenom chodit na tréninky a dívat se něj, to byla fantazie," říká trenér Vladimír Růžička. Jenže brankář, který se usměje jen málokdy, na tohle všechno kašle. Není se co divit. „Jsem strašně zklamaný. Strašně moc. A moje statistiky? Ty nikoho nezajímají."
Stál smutně, s tradičně nepřítomným pohledem. „Hrozný konec olympiády. Ještě takovým divným gólem.."
Byl smolný (druhý v power-play ani nepočítejme). V přesilovce padá obránci Pavlovi Kubinovi helma, jede si pro ni, Finové hrají vlastně pět na tři. Střela, před Vokounem osamocený Fin, stíní... Gól.
„Vypichoval jsem puk a přitom mi spadla helma. Koukal jsem, kam to mám blíž," popisoval Kubina. „Na střídačku to bylo daleko. Tak jsem jel za bránu." Tam byl ale platný asi jako puk bez hokejky. Na nic. „To pravidlo Mezinárodní hokejové federace, že se nesmí hrát bez helmy, je dost na nic. V NHL to tak není. Mrzí mě to. Hodně moc."
Vokoun však polemizoval: „Jeden hloupý gól nám to neprohrál. Měli jsme se prosadit my. S nulou vepředu se nevyhrává."
Smutný hrdina, jenž měl formu, která mohla dovést Čechy (nebýt jejich neschopnosti) hodně daleko, chce zapomenout. „Ale půjde to těžko. Prostě musím rychle přestat truchlit. Vracím se zpět do práce, do NHL. Nálada na hokej ale teď...," zarazil se a vážil slova: „Pánové, je to těžký. Hodně těžký."
Foto: Robert Sedmík
