Češi na MS
Zhoubné dílky hokejové mozaiky. Růžička vyvětral šatnu, ale…
26.05.2014 11:21 Analýza
Před domácím šampionátem, který se bude v Praze a Ostravě hrát příští rok, bylo běloruské mistrovství světa poslední pořádnou hokejovou prověrkou. Národní tým skončil v Minsku čtvrtý, což na první pohled nevypadá špatně. Jenže realita českých výkonů má k pohodové podívané daleko a trenér Vladimír Růžička tuší, že ta pravá makačka teprve přijde. Jak vyladit reprezentační mozaiku tak, aby za rok nehrozil propadák?
Pro Růžičku, který reprezentaci převzal po Aloisi Hadamczikovi, jsou výsledky turnaje v Minsku pořádně hořkosladké. Po čtvrtfinálové výhře nad USA odvrátil sice s týmem hrozbu totálního krachu, jenže další dvě utkání s Finy a Švédy potvrdila to, co už naznačila základní skupina: naoko může česká hra působit slibně, ale podrobný rentgen ukazuje řadu zlomenin. A ty je třeba léčit.
Co všechno turnaj v Bělorusku napověděl?
LEPŠÍ VZDUCH. Tohle je jasné. Českou kabinu dusily už delší dobu zvláštní móresy, které v ní za doby šéfování Aloise Hadamczika rašily jako rákosí na břehu rybníka. Různé narážky, neurčitá šeptanda, alibismus. A pohledy, jako že je všechno O. K.
Tyhle zhoubné zvyklosti Růžičkova klimatizace razantně vyvětrala. Na hráčích byla znát jasná uvolněnost, důvěra v kouče, který se za tým dokázal postavit. A také ho tvrdě zkritizovat. Nikdy ale přitom nestavěl na mediální pranýř jednotlivce, což bylo důležité především pro mladé hráče, kteří záludnosti reprezentačního dresu teprve poznávají.
OBRANA. Parádní ofenzivní akce, tlak, který drtil soupeře. To Češi v Minsku předvedli nesčetněkrát. Pak ale propadli v obraně a zbytečně inkasovali. Právě defenziva byla tím kolem, které na české mašině skřípalo nejvíc.
V zadních řadách byla až moc často patrná bezradnost, nervozita. Puky před Salákem poskakovaly nebezpečně dlouho a soupeři měli spoustu času na přípravu střel. I na jejich dorážky. Na druhou stranu byl ale tenhle scénář naprosto logický.
Většina beků se v národním týmu rozkoukávala, kromě Ondřeje Němce byli všichni na světovém šampionátu poprvé. Chyběla razance zraněného Romana Poláka nebo zkušenosti a ofenzivní tah Marka Židlického. Skřípající část národního orchestru je však zároveň příslibem: třeba mladé trio Vitásek, Zámorský a Jordán ukázalo potenciál, ale je třeba ho ještě vybrousit.
LEDOVÝ HLAVOLAM. Zjednodušte to, hrajte přímočaře! Růžičkův pokyn adresovaný hráčům byl jasný, bohužel se ho nepodařilo naplnit. Národní tým zabíjel obrovské šance přihrávkou navíc, zbytečnými kudrlinkami, "vylepšováky", které však měly většinou jediný efekt - lacině odevzdaný puk soupeři.
Do pasti přemíry kombinace se reprezentanti chytali i v přesilových hrách, které tak častěji než intenzivní střelnici připomínaly reklamu na vlastní trápení. Naučit tým jednoduché, účinné a účelné hře - to bude teď jeden z největších úkolů pro Růžičku.
SVÉRÁZ PŘESVĚDČIL. Dlouho se o něm mluvilo jako o brankáři s velkým talentem, ve Švédsku a Finsku byl léta za hvězdu. V českém dresu se však Alexander Salák definitivně prosadil až v Minsku. Sedmadvacetiletý svéráz, který mimo jiné předváděl erupce emocí, fasoval tresty a ostře kritizoval sudí, naplno přesvědčil o svých kvalitách.
Především díky Salákovi ustál tým drtivý čtvrtfinálový finiš Američanů, jeho pohotová lapačka odvrátila řadu průšvihů. Parťáky držel i v semifinále a boji o bronz, ale tam tým ztroskotal na nulové produktivitě. Po éře Tomáše Vokouna a Ondřeje Pavelce je tady další gólman, na kterého může reprezentace vsadit.
JÁGR MUŽSTVO NEDĚLÁ. Tenhle fakt je především poučením pro české fanoušky, kteří rozlíceně sledovali výkony Jaromíra Jágra a lamentovali nad jeho nízkou produktivitou a údajnou leností. Doby, kdy jednotlivci vyhrávali svým týmům celé turnaje, pomalu, ale jistě zarůstají vousem.
Současný hokej je daleko více postavený na týmové souhře, dokonalém vyladění obrany a útoku, efektivním bránění soupeře a strategii, která dokáže vygumovat ty nejlepší protihráče. Aby hvězdy naplno zářily, potřebují maximální podporu zbytku týmu a herní styl, který jim dokonale sedí. To Jágr v Minsku postrádal. Parádní sladění týmových dovednostní ukázali třeba Finové, kteří bez výrazných osobností došli až do finále.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.