Bauer a spol. si užívali na Dachsteinu, splín měli jen z počasí

Sport
23. 10. 2010 10:45
Lukáš Bauer, jednička mezi českými běžkaři.
Lukáš Bauer, jednička mezi českými běžkaři.

Dlouhý barevný had se vine po dachsteinském ledovci ve výšce 3000 metrů nad mořem a mezi nimi muži v modrých kombinézách a černou vestičkou s nápisem CZE. Čerstvý sníh pod blankytně modrou oblohou bez mráčku osvěcují pálivé paprsky slunce, na zatočené běžecké trati plné lidí však odpočívá a opaluje se jen málokdo.

 Lyžařská sezona se blíží a běžci na lyžích polykají tréninkové dávky. Na zatočené náročné trati dlouhé takřka deset kilometrů jsou jich stovky. Rusové, Poláci či Slováci. A také Češi.

Jezdí sem dlouhé roky, pokaždé asi na měsíc. Klikatou cestu ze Schladmingu do Ramsau a dále k lanovce na ledovec do výšky 1700 metrů nad mořem znají skoro jako své boty. Panorama Alp by každého smrtelníka uchvátilo, ne však české závodníky.

"Na dovolenou bych sem nejel, i když je to tady úžasné, až kýčovité. Ale mně se ty hory vždy spojí s tím klikatým kolečkem a tou dřinou a bolestí nahoře na ledovci. Vždyť sem jezdím od juniorů," uvedl nejlepší český běžec Lukáš Bauer. "Na posezení na terase je to moc pěkné, ale po tréninku mě nezajímá, co je za oknem," ukázal do přírody z restaurace hotelu Dachstein jen kousek od lanovky.

Jiří Magál, jeden ze členů bronzové olympijské štafety.Takový den jako malovaný je však výjimkou. "Teď to je podruhý," řekl Bauer po deseti dnech druhého letošního soustředění na Dachsteinu.

Běhat se musí i za vánice. Už by nejradši jel domů, aby se alespoň chvíli viděl s rodinou a synem Matyášem, jenž začal chodit do školy, ale tréninkový plán je neúprosný - dopoledne lyže, odpoledne posilovna nebo běhání. Dnes v příznivých podmínkách všichni lyžovali dvakrát. "Až v úterý jedeme domů," řekl neoblomný trenér Miroslav Petrásek.

Kouč nasadil běžky a brázdil trať nahoru dolů. "Alespoň více komunikujeme," uvedl. Na programu byly prokládané rychlejší úseky. "Hned jim mohu říct něco k technice, i Lukáš o tom rád hned hovoří. Kontakt je důležitý, asi jsem ze staré školy, ale video nepoužívám. Ale je do dřina," usmíval se Petrásek. Před čtyřmi měsíci si přetrhl i druhou Achillovu šlachu. "Takže se musím dát dohromady," vykládal před odpolední fází.

Stopa nebyla ideální, po čtvrteční vánici se čerstvý sníh bořil, lyžaři si ale lebedí. "Takových pěkných dnů moc není. Ale když jsou, tak to dobíjí baterky," rozhlížel se na kopci při jízdě Jakš. "Ale trénovat se musí i za špatného počasí, v tom jsou pak rozdíly ve výkonnosti," uvedl.

Liboval si i Jiří Magál. "Dneska to bylo krásné lyžování," řekl další člen bronzové olympijské štafety. Sám nezná lepší místo na trénink. Ramsau nabízí nejen ledovec, ale i ježdění na kolečkových lyžích, na kole či jeho oblíbené běhání do kopce po svých. "V podstatě je ale jedno, jestli běžíš doma od baráku nebo tady na kopci," prohlásil bez ohledu na romantiku vysokých hor.

Než se za měsíc roztočí kolotoč Světového poháru, moc legrace si běžci na lyžích na soustředění neužijí. Většinou pouze večer při sledování filmů či občasných debatách. "Ale jo, třeba nedávno se nám tady při jízdě nahoru otevřely dveře od lanovky, Míra (Petrásek) se celkem klepal," smál se Bauer. "Jinak každý ale ví, že jsme tady od toho, abychom makali, a ne abychom se bavili a užívali pěkného počasí jako na dovolené," řekl Jakš. Má pravdu, na dovolené se nevstává každý den v šest hodin ráno.

Autor: ČTK Foto: Robert Sedmík

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ