Podle biatlonistky Lucie Charvátové doping ve sportu vždycky byl, je a bude. "Dopingoví komisaři vždy budou o krok pozadu za těmi, kteří doping vyvíjejí," říká. Česká reprezentantka se rovněž přiznala ke strachu ze štafet, ve kterých se v uplynulé sezoně nevyvarovala chyb na střelnici a tudíž ani trestným kolům.
V letošním roce jste se "proslavila" svojí střelbou. V čem je zádrhel, že vám to tam v klíčových chvílích nepadá?
Rozhodně bych oddělila dva typy závodů. U individuálních závodů jede každý na sebe a když udělám ve střelbě chyby, tak můžu nadávat jen sama sobě. A pak jsou štafety, u kterých jsem se evidentně neslavně proslavila. Nemám z toho potěšení a ani žádnou radost. Loni ve štafetách byl na mne tlak a začala jsem se jich bát. Letos to sice z pohledu výsledků nevypadalo na nějaké zlepšení, vždycky tam trestné kolo bylo, ale můj osobní pocit byl, že jsem byla více schopná se zkoncentrovat na střelnici a nějakou ránu i úspěšně dobít. Rovněž si myslím, že biatlonista musí být takřka od svého narození střelec a musí mít k tomu i nějaké vlohy.
Jak hodnotíte letošní sezonu ve Světovém poháru?
Letošní sezonu nehodnotím úplně pozitivně. Ale přínos pro mne určitě měla, protože byla jiná než sezona předchozí. V prvním kole Světového poháru to vypadalo ještě slibně, kdy jsem dosáhla druhého nejlepšího umístění v celé mojí dosavadní kariéře. Jenže potom se celá situace začala nějak hroutit, jednak po stránce fyzické a stejně tak po stránce střelecké, což se podepsalo na výsledcích. Nyní je potřeba hledat poučení.
Přijdou nějaké rady i od trenérů? Jak například vypadá hodnocení po závodech? Je individuální anebo je to něco na způsob skupinové porady?
Vždy je potřeba ponechat si odstup a důkladně prozkoumat výsledky. Po závodě trenér s každým individuálně probere střelbu. Nějakou větší týmovou poradu máme večer nebo až druhý den před dalším závodem. Biatlon je ale především individuální sport, proto časté hromadné porady o taktice příliš nevedeme.
Jaké panují vztahy v týmu? Přece jen trávíte spolu spoustu času...
Náš tým je taková velká rodina. Všechno má své úskalí. Ale jo, jsme dobrá parta, ale každý občas potřebuje chvíli svého klidu. Každý má svoji rodinu a přátele a díky internetu s nimi může komunikovat téměř kdykoliv a kdekoliv. Kolikrát jsme ale v týmu schopni se domluvit na nějaké společné zábavě po večerech.
A co vztahy se zahraničními soupeřkami?
Abych pravdu řekla, já s nimi žádný velký kontakt příliš nenavazuji. Určitě se bavíme třeba se Slovenkami. Ale mimo závody nepanuje žádná rivalita mezi soupeřkami, před závody se normálně pozdravíme.
V posledních dílech Světového poháru velmi rezonovalo téma dopingu, a to nejen díky gestu Gabriely Koukalové, která nepodala ruku prezidentovi IBU Bessebergovi, ale aktivitám Michala Šlesingera. Co si o celé záležitosti myslíte?
Je to celkově dost složité téma, která určitě nejde vyřešit, že se pár pánů sejde a něco řekne. Jde o politiku, které většina sportovců zcela nerozumí a pokud ano, určitě jim to sbírá i hodně sil do tréninku a závodů. Doping historicky ve sportu vždycky byl, je a bude. Dopingoví komisaři vždy budou o krok pozadu za těmi, kteří doping vyvíjejí. Myslím si, že zcela jej vymýtit nejde. Letos český tým udělal mnoho kroků k tomu, aby byl doping řádně trestán, třeba i tím, že se podepisovala petice.
Která ze středisek, v nichž se jezdí Světový pohár, máte nejraději?
Nejraději jezdím tam, kde svítí sluníčko a kde je ještě umrznuto a prašánek. Určitě nemám ráda severské země, protože tam trávíme mnoho času už před sezonou. Mezi má oblíbená střediska patří Hochfilzen.
Jak byste hodnotila závody v Jižní Koreji, kde se příští rok pojede olympiáda?
Na Jižní Koreji mě potěšilo, že lidé, co závody pořádali, věděli, co je zima, sníh a možná už někdy i viděli biatlon. Až třeba jednou budou závody v Pekingu, tak tam si moc o tom jistá nejsem. Ale organizace závodů tam byla dobrá, zajímali se o vše, byl vidět zájem. Celkově to tam na mě dýchlo dobrou atmosférou.
Vedle vrcholového sportu ještě studujete. Jaký obor?
Studuju mezinárodní obchod na ekonomce v Liberci. Doufám, že letos v květnu úspěšně dopíšu bakalářskou práci a následně zvládnu i státní zkoušky. V příštím roce bych v Liberci ráda pokračovala v navazujícím studiu.
Čemu se chcete věnovat, až pověsíte běžky a flintu na pomyslný hřebík?
Ráda bych se pohybovala ve sportovně-ekonomickém oboru. Hodně sportovců studuje trenérství a pak v profesionálním sportu zůstane uvězněno každý den. Já sport budu milovat vždycky a ráda u něj zůstanu rekreačně, ale nepotřebuji u něj být ve vrcholovém prostředí.
Autorem je Jiří Štefek.
