Světová šampionka
Gabča slavila zlato pivem. Plzeň by byla lepší, smála se

Hned při prvním individuálním startu na světovém šampionátu v rakouském Hochfilzenu naplnila biatlonistka Gabriela Koukalová svůj cíl. Ve sprintu se stala poprvé v kariéře mistryní světa. Zisk zlata obrečela, byla šťastná, ale nad soupeřky se nepovyšovala.

"V biatlonu člověk nikdy neví, protože špička je tak široká. Ano, jsem mistryní světa, to už mi nikdo nevezme, ale přistupuju k ostatním stále dál velmi pokorně. Co je dneska, se už zítra nemusí opakovat," řekla sedmadvacetiletá Koukalová.

Už v neděli by mohla na nejvyšší stupínek vystoupit znovu. Ve stíhacím závodu bude hájit první pozici po sprintu. "Uvidíme. Těžké to bude a kontaktní závody jsou úplně jiné," řekla Koukalová. "Budu dělat všechno proto, abych na tom byla co nejlíp a potěšila co nejvíc lidí, ale nad pořadím vůbec nepřemýšlím."

Už v pubertě doma často slýchala od rodičů, že se chová jako mistryně světa. "Vždycky když jsem byla drzá v tom telecím období, tak jsem si vyskakovala na rodiče. Máma mi říkala - až budeš mistryně světa, tak si takhle vyskakuj," rozesmála se, že teď už si vyskakovat může. "Naši se mnou měli trápení a doufám, že to, co mi říkali, mě možná namotivovalo k tomu, abych se mistryní světa jednou stala."

V minulé sezoně byla celkovou vítězkou Světového poháru, vyhrávala jednotlivé závody seriálu, ale na šampionátu uspěla až nyní. Na loňském MS v Oslu byla dvakrát čtvrtá. "Říkala jsem si, že čtvrté místo je pech. Mám jich hodně i z olympiády. takže jsem ráda, že to vyšlo. Nikdy jsem si neuměla představit, že bych mohla vyhrát mistrovství světa a doufám, že to lidem přinese šťastné chvíle," prohlásila.

Do závodu startovala jako jedna z posledních. Většina spolufavoritek už měla sprint za sebou, ale Koukalová o jejich výkonech nic nevěděla. Soustředila se jen sama na sebe. "Věřím, že každý střípek té koncentrace, který věnuju někomu jinému, je na úkor mě. Proto jsem nic nevěděla," řekla.

Za stadionem se rozjížděla sama, ponořená do sebe. "Představovala jsem si každou zatáčku, jak si je budu najíždět a co budu na té trati dělat. Bylo to jiné než jindy. Uvědomovala jsem si, že daleko víc než mít takovýhle supr výsledek, je to, že můžu závodit. A atmosféra, která se nám podařila udělat, kam se náš sport dostal, to je daleko víc, než vyhrávat a být pořád na podiu," konstatovala Koukalová.

Do prvního kola vyrazila s rozmyslem, aby ušetřila síly na závěr. "Snažila jsem se jet hlavou a neskočit tam jak zajíc z brázdy," řekla Koukalová. Taktika jí vyšla. V posledním kole udržela náskok a vyhrála o čtyři sekundy před Němkou Laurou Dahlmeierovou. "Nepřepálila jsem to a mohla jet i v závěru plné kramle. Ale bolelo to hrozně," řekla.

Trošku jí zatrnulo před příjezdem na stadion. V tunelu zavrávorala. "Zahranila mi v rozjetém sněhu lyže a já si říkala: No to teda. Bylo to tři sta metrů do cíle. Jak to bylo hluboký, tak jsem zahranila a měla jsem co dělat, abych to ustála," líčila.

Perfektně zvládla obě střelecké položky. Vleže vydechla mezi druhým a třetím výstřelem. "Byla jsem hodně opatrná. Snažila jsem se počkat a najít starou dobrou Gábinu a nespěchat. Věřím, že se to vyplatilo," pochválila se. Všechny rány vleže ale měla trochu vlevo."Ježišmarjá. To snad ani nechci vědět," řekla.

Za cílem klesla vyčerpáním do sněhu a ještě z kolenou zdravila fanoušky. "Ani jsem se nepodívala na vteřiny. Slyšela jsem Petra (manžela), jak řve. To nešlo neslyšet. Došlo mi, že to vyšlo. Zvedla jsem hlavu a viděla jsem ty čtyři vteřiny," řekla. Na stupních vítězů si radostí poskočila, už se smála a usrkla si pěny z tupláku piva, který od pořadatelů dostala. "Ale plzeňský by bylo lepší," uvedla.