Biatlon
Koukalová: Srazit se s tělesem jako já bych nikomu nepřála

Když v sobotu proběhla Gabriela Koukalová cílem stíhacího závodu, v obličeji se jí míchaly grimasy nadšení a únavy. V Oberhofu už vybojovala dvě medaile. Zlatou a stříbrnou. Tím si také zajistila žlutý dres pro nejlepší závodnici sezóny. Ten ale letos neřeší. Tenhle rok má jiné priority. Mistrovství světa v Hochfilzenu.

Německé kopce jí dávají zabrat. Síly jí zatím nechybí. Víkendový program světového poháru zatím nepatří Fourcadovi, nebo Dahlmaierové, ale Gabriele Koukalové. Po pátečním zlatu ve sprintu přidala v sobotu stříbro ze stíhacího závodu a vyšoupla se tam na vrchol bodování světového poháru. "A to mi ještě hodně pomohlo závěrečné kolo, ve kterém jsem nemusela vůbec tlačit na pilu. Marie totiž byla daleko přede mnou a Kaisa stejně daleko za mnou," ulevila si později na hotelovém pokoji a pokračovala: "Jediné, na co teď dokážu myslet, je odpočinek. Poslední dnešní síly teď vydám na cestu do sprchy."

Minulou sezónu brala žlutý dres trochu jako prokletí. Bála se, že zklame sebe, trenéra i fanoušky. Letos ale jako by česká kráska biatlonově dospěla. "Světový pohár není soutěží, na kterou se letos soustředím. Jsou tu jiné holky, které na glóbus míří, které mají žluté číslo jako cíl. Moje poslání je jiné, moje poslání v této sezóně se jmenuje mistrovství světa v Hochfilzenu."

Z těch důvodů bude na startu nedělního závodu s hromadným startem naprosto klidná. Odlišná barva dresu ji prý nerozhodí.  "Moje číslo bude mít sice žlutou barvu, ale jinak bude úplně stejné, jako ty ostatní. Prostě nějaké mít musím tak jako tak."  U profesionálního sportovce je to zvláštní, ale Koukalová se těší, až bude mít závod za sebou.

"Mám z něho trochu strach, protože kopce tady jsou hodně příkré i poměrně dlouhé. Ubírají strašně moc sil, která pak scházejí v těžkých sjezdech. Je potom obtížné držet stabilitu, dobře odšlapovat, proto se také hodně padá. Věřím, že i ostatní holky pojedou v tom chumlu po startu rozumně, nebudeme se vzájemně ohrožovat. Vlastně bych jim nepřála, kdyby se na trati měly potkat s takovým tělesem, jako jsem já," neztrácí humor vždy usměvavá sedmadvacetiletá Češka.

Navíc se těší už do svého oblíbeného střediska Ruhpoldingu. V bavorském středisku se ji dlouhodobě daří. Hlavně se zde ale dočká odpočinku, který ji v posledních dnech chyběl. Vždyť do čtvrtečních štafet má čtyři dny volna. Samozřejmě tréninky nevynechá, ale tělo zregeneruje a nabere nové síly.  "Opakovaně se mi potvrzuje, že návrat do závodního režimu je pro mne po pauze obtížný. Věřím, že v Ruhpoldingu to bude i po fyzické stránce lepší, že už tělo bude na zátěž znovu adaptované." 

Vynechání závodu, jako v případě Laury Dahlmeierové, prý zatím nepřipadá v úvahu.  "To není téma, kterým bych se teď zabývala."  Říká odhodlaná královna českého biatlonu. Potvrzuje tak myšlenky fanoušků, kteří mají Gábinu tak rádi kvůli její vůli a lásce k biatlonu.