Daehlie pro TÝDEN.CZ: Bauer <span>je hvězdou</span> budoucnosti

Kamkoliv se pohnul, proudily kolem něj zástupy novinářů. Ačkoliv již dávno nemá takovou formu jako dříve a spíš než lyžování dává přednost lovu, je Björn Daehlie stále v centru pozornosti. Aby ne, vždyť na světě nenajdete úspěšnějšího běžce na lyžích. Za vše jmenujme jeho bilanci na olympijských hrách - slavný Nor vyhrál závod pod pěti kruhy hned osmkrát. Nikdo to nedokázal víckrát.

Daehlie byl jednou z celebrit Jizerské padesátky. Ve slavném maratonu skončil třiapadesátý, ale to ho netrápilo. „Lyžováním se už jen bavím," řekl v rozhovoru pro server TÝDEN.CZ.

V Novém Městě jste v roce 1999 vyhrál jeden z posledních závodů své úspěšné kariéry. Vzpomenete si ještě na to?

Ty závody si vybavuji velice dobře. Ale abych řekl pravdu, myslel jsem si, že jsem tu byl druhý...

Jeden závod jste na Vysočině vyhrál a ve druhém přišel o vítězství jen kvůli dvěma pádům v cílové rovince. Vyhrál tehdy Rakušan Botvinov.

Ano, to si pamatuji velice dobře. To se mi moc nepodařilo... (smích) Ale já byl v Česku na závodech během kariéry mnohokrát a vždycky to tu bylo velice příjemné. Občas mi přijde, že je to tu trochu podobné jako v Norsku. Koneckonců jsem tu byl i před čtyřmi týdny, těsně před Vánocemi. Přijel jsem na lov bažantů, to je moje velká vášeň.

A co říkáte na české lyžování?

Velice dobré. Vždycky mě překvapovalo, že český národní tým dokáže přijít s tolika velkými talenty. Máte tu Koukala, Neumannovou a teď i vynikajícího Bauera.

ČTĚTE TAKÉ: Lukáš Bauer: tvář Božího Daru. A na potvoru nemocný

Právě Lukáš Bauer se teď díky drtivému vítězství na letošní Tour de Ski těší v Čechách velké popularitě. Co jste říkal na jeho výkony?

Lukáš je vynikající lyžař. Řekl bych dokonce takový ideální běžec. Má výbornou techniku, dostatek zkušeností, je silný i inteligentní a navíc teď i dospěl do ideálního běžeckého věku. I mně se právě kolem třicítky velice dařilo. Téměř každý trénuje po celý rok úplně naplno. Když ale nevíte, jak to přesně dělat, vyvážit tvrdou přípravu a odpočinek, tak nemáte takové výsledky. Tohle všechno přichází právě se zkušenostmi.

Takže podle vás může Bauer v budoucnu vyhrávat na olympiádě i světovém šampionátu?

Rozhodně. Podle mého bude právě on velkou postavou běžeckého lyžování příštích let a velkým favoritem mistrovství světa v Liberci v roce 2009. Může tam uspět snad v každém závodě. Ale také to bude mít velice těžké, na domácím sněhu je závodník pod velkým tlakem. Já sám si to vyzkoušel na olympiádě v Lillehammeru.

Ale vy jste očekávání norských fandů naplnil vrchovatě...

Ano, to je pravda. Ale nebylo to vůbec jednoduché. Když cítíte, že od vás celý národ očekává skvělé výsledky, tak je to moc těžké.

Norská média po triumfu v Tour de Ski hodně spekulovala o Bauerovi a dopingu...

Na doping se média v Norsku hodně zaměřují. Ale v tomhle případě neříkala přímo, že by Lukáš dopoval. Opravdu. Četl jsem o tom všechny články. Jen se jej na to zeptali, na druhou stranu ale okamžitě prohlásili, že je to vynikající lyžař. Podle mého je to správně, že se na doping zaměřují a jsou agresivní. Je dobře, že se na tohle téma média zaměřují a že jsou tak agresivní. Podle mého je Lukáš vynikající lyžař. V jeho případě to není o dopingu.

Troufnete si říct, že lyžování je „dopinguprostý" sport?

(chvíli přemýšlí) Doping je takový evergreen, především v médiích. Ale nikdy bychom neměli říkat, že to není problém. Je dobře, že média upozorňují na nekalé jednání v tomto směru. A hlavně je dobré, že si lyžaři velice dobře uvědomují výsledky tohoto jednání. Když udělají něco špatně, tak pád od hrdiny dolů je extrémní.

Přijel jste na Jizerskou padesátku. S jakým výsledkem budete spokojen?

Rozhodně si nejedu pro vítězství. Spíše chci naplnit olympijské heslo: Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Nápad, abych přijel na Jizerskou padesátku, měl můj kamarád Radim Nyč a chvilku poté mě pozval i organizační výbor. (Rozhovor vznikal před nedělním závodem;  pozn. red.)

Opět se setkáte se závodníky, kteří byli v minulosti vašimi největšími soupeři - Rakušanem Botvinovem nebo kolegou z reprezentace Thomasem Alsgordem. Těšíte se?

Samozřejmě. Rád je opět uvidím, je mezi nimi mnoho dobrých přátel. Hned zítra bychom se mohli setkat na společném lyžování s Kateřinou Neumannovou. V závodě to ale bude těžší. Musím přiznat, že moje forma už dávno není taková, jako bývala, přibral jsem i pár kilogramů. Na lyžování teď není tolik času. Absolvuji mnoho setkání a společenských událostí. Myslím, že nechám ostatní ujet a trošku zvolním.

Máte ještě vůbec nějaké sportovní cíle, třeba vylézt na Everest? Nebo už se váš život točí kolem jiných věcí?

Ne ne, myslím, že Everest nechám na jiných. Rád ale chodím do hor chytat lososy. Možná se mi tedy někdy podaří překonat svůj osobní deset let starý rekord. Tehdy jsem chytil osmnáctikilového macka. Bylo to něco neuvěřitelného. Nikdy předtím jsem takovou rybu neviděl. Myslím, že takhle strávený čas je pro mne nejlepší.

Zkoušel jste chytat ryby i tady v Čechách?

Ne, nikdy jsem tu nerybařil. Ale nedávno jsem viděl tady u Karlova mostu chytat pána na takové malé loďce. Seděl tam s malým prutem, vlasec jen tak visel dolů. A on tam takhle seděl hodinu nebo dvě. Velice zajímavé.

Vraťme se k lyžování. Jak se vám líbí nové disciplíny jako sprint nebo série Tour de Ski?

Tyhle nové disciplíny se mi moc líbí. Je to přesně cesta, kterou by se mělo běžecké lyžování vydat. Pro diváky jsou takové závody velice atraktivní, což hodně napomáhá celkové popularitě tohoto sportu.

A jak by vyhovovaly vám osobně?

Ve sprintu bych asi moc dobrý nebyl, nikdy mi spurty moc nešly. Ale Tour de Ski - to by byl závod přímo pro mě. Jezdil jsem dobře obě techniky a to je tady velká výhoda.

Právě to by teď norské lyžování hodně potřebovalo. Po odchodu vaší generace začalo trochu strádat.

Ano, to je pravda. Nemyslím si ale, že by to bylo tím, že se naše lyžování tolik propadlo. Naopak, ostatní reprezentace šly výrazně nahoru. Lyžování je hodně o technice a tam teď máme trochu problémy. Možná jsme přestali dostatečně trénovat. Na druhou stranu teď může nastat zlom. Mezi mladými běžci máme totiž mnoho velkých talentů.

Neujmete se tedy reprezentace vy sám?

Určitě chci trénovat, ale v reprezentaci to nebude. Pro mne je zajímavější pracovat s dětmi. Technika se totiž formuje hlavně mezi desátým a patnáctým rokem. V tomhle věku je trénink velice důležitý a já bych mohl svými zkušenostmi pomoci.

V minulosti jste na dálku spolupracoval s další velkou českou hvězdou, skokanem Jakubem Jandou. Jak to probíhalo?

Ano, před olympiádou v Turíně jsem s ním byl v kontaktu. Jeho forma byla trochu jako na houpačce, měl tu tehdy nějaké problémy. Ve skoku je to ale celkem běžné. Většinou forma neustále kolísá nahoru a dolů. Ale jinak jej sleduji i nadále a přeji mu hodně dalších úspěchů v kariéře. Hlavně na olympiádě ve Vancouveru.

Foto: Robert Sedmík, Lucie Pařízková