Risk, troufalost, bezohlednost, katastrofální ztráta paměti. Tyhle konotace vyskakovaly kdekomu při pouhém nástinu plánu, že by mohla Česká republika hostit další gigantickou zimní akci. Vzpomínky na lyžařský světový šampionát v Liberci, po kterém zbyly více než stomilionové dluhy, jsou ještě hodně čerstvé. Biatlonové mistrovství světa v Novém Městě na Moravě ale píše jiný příběh.
Ten rozdíl je na první pohled jasný. A nezakryje ho ani tlustá zimní čepice přetažená přes oči. Atmosféra, která vás pohltí na biatlonovém šampionátu v Novém Městě, chutná v porovnání s tou libereckou čtyři roky dozadu úplně jinak.
Žádná hořká pachuť finančně zmanipulovaného podniku, falešnými sliby nakrmených živnostníků, které slepá důvěra v partu v čele s legendární běžkařkou Kateřinou Neumannovu přivedla k bankrotu. Nové Město na Moravě si koncert světových biatlonových es užívá.
"Samozřejmě, že si třeba říkáme, že ty peníze mohly být investovány do něčeho jiného, do škol, zdravotnictví. Také se nám nelíbí, že se kvůli tratím vykácela část lesa," vysvětluje místní žena středního věku a zároveň dodává: "Večer s rodinou ale na závody půjdeme, už jsme byli i na těch předchozích."
Na rozdíl od podniku v Liberci se na Moravě poučili. A dokázali uspořádat šampionát, který kromě zahraničních fanoušků prahnoucích po sněhové zábavě a levném alkoholu potěší i místní. Ti se v davech hrnuli i na páteční závody ženských štafet, které v areálu Vysočina Areny sledovalo 27 tisíc lidí.
Smějící se Češi
"Ta divácká podpora je neskutečná, když slyšíte, jak tribuny křičí, je to úžasné. Zároveň je ale nepříjemné, když to pak na střelnici pokazíte, to zase slyšíte takové to hučení," přibližuje bouřlivou atmosféru Jitka Landová, smutná hrdinka české štafety, po jejímž zaváhání na střelnici se česká parta v pátek propadla a nakonec skončila desátá.
Skutečně - z českých diváků v Novém Městě sálá radost, spokojenost. Možná i určitá hrdost. Tu ještě znásobují pozitivní ohlasy zahraničních fanoušků, kteří si zdejší šampionát užívají. Slyšet jsou především "posilnění" Norové, jejichž pády na tribunách často přehluší i projektily létající na střelnici. A když už se k zemi neřítí skandinávský fanoušek, míří k ní alespoň prázdná placatka nebo pekelně blikající rohy. Ty jsou zde vidět všude.
Hlasivky a játra nešetří ani Rusové, kteří podle nápisů na vlajkách přijeli z pořádně vzdálených destinací - Omsku, Samary nebo Bajkalu. "To je úžasné," začne se rozplývat jeden z fanoušků. A svoji fascinaci nahlas ještě několikrát zopakuje.
Povzbuzování a dobrá nálada přitom trvají i ve chvíli, kdy se české kvarteto z čela závodu propadá dozadu. Jakoby si Češi opravdu užívali parádní atmosféru a ranec plný bídné nálady a frustrace z aktuální společenské situace nechali doma. Prostě stav, na který jsme si poslední dobou asi trochu odvykli. A možná i určitá naděje do budoucna.
Třeba právě tahle zkušenost Libercem zasetou skepsi vůči velkým sportovním akcím aspoň trochu vyléčí. A i když ne, parádní biatlonové zážitky už nikdo nikomu neukradne. Stejně jako ty prázdné lahve od kořalky, spolehlivé pomníky novoměstských míst, po kterých se prošli norští fandové.
