Je mu 13 let, měří 152 cm a váží 32 kg. Polský skokan Klimek Murańka může být nejmladším, nejlehčím a nejmenším skokanem, který se kdy objevil v historii Světového poháru. A možná také nejtalentovanějším, dodávají Poláci.
Zatímco naděje polských příznivců skoků na lyžích se i v nadcházející sezoně Světového poháru budou znovu upínat k ostřílenému Adamu Malyszovi, vítězi posledního ročníku, v jeho blízkosti se patrně rodí obrovský talent.
Teprve třináctiletý Murańka si podle všeho co nevidět vyzkouší, jaké je to skákat mezi světovou elitou.
„Je to obrovský talent, největší, jaký kdy Polsko mělo," shodují se skokanští odborníci na stránkách polského listu Przegląd Sportowy.
Klučina na sebe výrazně upozornil na letním mistrovství Polska, kde skončil na středním můstku třetí.
Může capart skákat s chlapy? Může Obavy, že tak mladého závodníka vedení Světového poháru na můstky nepustí, rozptýlil ředitel skokanského seriálu Walter Hofer.
"Nevidím důvod, proč mu to nepovolit. Jeho věk nehraje roli. Jediné omezení se týká mamutích můstků," nechal se slyšet Rakušan v rozhovoru pro Przegląd Sportowy.
"Na druhou stranu národní svazy mají plnou zodpovědnost nejen za výběr závodníků, ale také za jejich zdraví," dodal Hofer. |
Do té doby by měl Murańka sbírat zkušenosti v Kontinentálním poháru.
Murańka pochází ze sportovní rodiny. Jeho otec Krzysztof reprezentoval Polsko v severské kombinaci a v biatlonu. Klimek pochází z početné rodiny, má tři bratry a dvě sestry.
„Náš trenér Hannu Lepistoe mi slíbil, že dostanu šanci v závodech v Zakopaném. Moc se na leden těším, i když zcela jisté není nikdy nic," řekl Murańka v rozhovoru pro server TÝDEN.CZ. Rozhovor probíhal prostřednictvím mailové korespondence.
Troufl byste si skákat z mamutích můstků ve slovinské Planici nebo u nás v Česku v Harrachově, kde se létá i přes dvě stě metrů?
No jasně! (smajlík) Jen mi dovolte skočit a ustanovím nový rekord! (smajlík). Ale vážně: strach bych určitě měl, i když jsem zvědavý, jak to všechno shora vypadá. Lehko se to totiž řekne, těžší je to provést.
Snad se nebojíte?
Bát se? To zas ne... I když vím, že pády mohou být hrozné.
Máte už za sebou nějaký pád nebo vážné zranění?
Když mi bylo sedm a se skákáním jsem začínal, vypadl jsem z bot, byly mi velké. Ale nic vážného se mi nestalo.
Kdo vás přivedl ke sportu a zejména ke skokům na lyžích?
Skoky přišly tak nějak samy od sebe. Velkým impulsem byla vítězství Adama Małysze v 90. letech. Skokanem tehdy chtěl být každý chlapec a já měl přece skokanské můstky přímo pod nosem. No, a tak jsem tedy začal skákat.
Sportují i rodiče a sourozenci?
Skoro všichni členové rodiny kromě mámy měli nebo mají něco společného se sportem. Táta byl kdysi čtvrtý ve Světovém poháru v biatlonu, tréninku této disciplíny se věnoval mnoho let. I starší bratři se zajímali o lyže, tedy o skoky na nich, teď je to ale táhne k motokrosu. I mladší bratr byl původně skokanem a teď je motokrosař. Sestry, ta mladší i ta starší, tráví na lyžích nebo na snowboardu celé dny, sotva napadne sníh.
Jak se cítíte po boku věhlasných sportovců, jako je například už zmiňovaný Małysz? Co vám radí?
Tak vlastně jen Adam Małysz je starší o tolik, že by mohl být mým otcem (smajlík). Ale nehledě na to jsme kolegové. K poradám mám přívětivé a schopné trenéry. Kolegové skokani jsou prostě kolegové.
Kdo je váš skokanský vzor?
Adam Małysz, jak se jistě snadno dovtípíte (smajlík). Cením si také Simmona Ammanna (švýcarský) a Kamila Stocha (polský skokan, pozn. red.).
Který svůj letošní výsledek považujete za největší úspěch?
Samozřejmě třetí místo na letním mistrovství Polska ve skocích na umělé hmotě v Zakopaném. V kvalifikacích jsem dokonce přeskočil Adama!
Jak často trénujete?
Denně. Ne vždycky na můstku. Do tréninku patří také posilování, plavání, běh a spousta dalšího.
Vstávám okolo deváté, následuje trénink do dvanácti. Po tréninku mám školu. Ze školy se vracím v šest sedm večer, pak úkoly a jdu spát. A tak to jde skoro každý den. O víkendech to bývá různé: čas od času jsou závody, to je třeba se vyhecovat. Ale většinou odpočívám.
Jak se vám daří skloubit sport a školu?
Studuji na Škole sportovního mistrovství v Zakopaném (Szkóła Mistrzostwa Sportowego). Je to sportovní škola, od rána trénujeme, od poledne máme výuku. Jsem jen průměrný žák, k úkolům se musím trochu nutit. Současně chci dokončit gymnázium, mám před sebou ještě dva a půl roku. Co dál? Uvidím až po skončení gymnázia.
Vaše kariéra je na počátku. Jak dlouhá podle vašeho názoru bude?
Teď skáču a dělá mi to dobře. Skákat lze dlouho, jako třeba Robert Mateja - je mu už přes třicet a pořád skáče. Jsem přesvědčený, že zhatit mé plány a zkrátit kariéru by mohlo jen nedej Bůh nějaké vážné zhmoždění nebo nehoda, jako například ta Honzy Mazocha při Světovém poháru v Zakopaném. I když on se z toho bravurně oklepal a už zase závodí.
Jaké individuální trofeje jste už získal? Jaký je váš rekord, tedy nejdelší skok?
Jejda, úspěchů mám tolik, že ani nevím, které teď jmenovat. Všechna má vítězství jsou sepsaná na mé stránce http://www.klimek-muranka.pl/. A nejdelší skok? Hmmm... 142 metrů v Bischofshofenu.
Co si o skocích myslí rodiče? Bojí se, když vás vidí na skokanské věži?
Samozřejmě, že se bojí... Alespoň si zvykají, že mají syna skokana.
Znáte někoho z českých sportovců?
Honzu Mazocha, samozřejmě, Jakuba Jandu, Romana Koudelku. Jsou to přece kolegové skokani z oboru. Jiné ale spíš neznám.
Máte kromě sportu nějaké hobby?
Akvaristiku a rybolov. Zrovna plánuju nákup nového akvária i nového nádobíčka.
Řídí se váš jídelníček nějakými zvláštními předpisy? Jak si udržujete váhu?
Žádnou konkrétní dietu nedodržuji. Vážím akorát, nemusím ani přibrat, ani zhubnout. Pro kontrolu se vážím každý den.
Děkuji mnohokrát (a prosím omluvte můj polský pravopis)...
Také děkuji. Možná se někdy naučím česky. (smajlík) Zdravím ze Zakopaného!
Foto: archiv Klimka Muranky
