Mistryně Evropy
Odchod do Holandska byl výborný tah, ví Erbanová po životním úspěchu

Před třemi lety odešla Karolína Erbanová do země tulipánů, aby se zde specializovala na krátké tratě. Holandský Heerenwen se jí o víkendu odvděčil a udělal z ní evropskou královnu rychlobruslařského sprintu. Přitom zpočátku Erbanová vůbec nezačínala jako rychlobruslařka.

Vyrůstala v Krkonoších a s oblibou hrála hokej s chlapci z Vrchlabí. A to nejen na zamrzlém rybníce, ale i závodně. Její někdejší trenér neopomenul její bruslařský talent a doporučil tehdy čtrnáctiletou hokejistku trenérovi rychlobruslařského NOVIS týmu Petru Novákovi. Ten mladou závodnici dovedl k několika titulům mistryně světa juniorek.

V roce 2011 začala Erbanová závodit za ženskou kategorii, tam to ovšem už tak růžové nebylo. V konkurenci silných soupeřek, v čele se silnými holandskými závodnicemi a téměř neporazitelnou krajankou Sáblíkovou se Erbanová pravidelně umísťovala kolem patnáctého místa.

Spolupráci s Petrem Novákem se rozhodla ukončit v roce 2013, po pěti letech. "Uvědomuju si, že jsem se na současnou úroveň dostala díky Martině a trenérovi a jsem za to ráda. Na mém vztahu k dalším českým rychlobruslařům se rozhodně nic nemění. Beru to tak, že přestup z klubu do klubu je běžnou součástí sportovního života, podobně jako v jiných sportech" uvedla Erbanová před odchodem do nizozemského Continu. Novák se změnou nepočítal a nechtěl odchod své svěřenkyně příliš komentovat. "Rozhodla se takhle a udělala to. Pro nás to není jednoduché, ale věřím, že si s tím poradíme" řekl Novák.

Proč se Erbanová rozhodla změnit působiště a přejít do nizozemského klubu Contini? "V zahraničí jsou kluby, které se specializují na trénink sprinterek, tam vidím svou budoucnost" komentovala. Na rozdíl od své slavnější kolegyně Martiny Sáblíkové, která je královnou dlouhých tratí, se mladší z českých závodnic rozhodla zaměřit na kratší vzdálenosti. Proto byl odchod do Nizozemí, které je Mekkou rychlobruslení, nejlepší volbou.

Hnacím motorem pro změnu byl rozhodně fakt, že zatímco Česká republika dodnes nemá ani jednu halu, Holandsko jich má hned několik. Do jedné z nich se Erbanová přesídlila, aby zlepšila tréninkové podmínky a připravovala se třeba s olympijskou vítězkou a věčnou rivalkou Martiny Sáblíkové, Irene Wustovou. "Nijak nevyčnívá, co jsem koukala. Nedělá nic jiného než my ostatní," Komentovala Erbanová soupeřku. "Nemyslím si, že by se zaměřovali na Ireen. Jsou tu další kvalitní bruslaři. Každý těží z toho, že je velká skupina bruslařů, kteří jezdí stejné distance," pochvalovala si české závodnice rozpoložení týmu.

Přes peripetie s jazykovou bariérou se Erbanové začalo dařit. Koncem roku 2012 ve světovém poháru v Soulu zaznamenala první velký úspěch, když se poprvé v kariéře dostala na stupně vítězů a odvezla si medaili z mistrovství světa. Ve druhém dílu seriálu pak skončila třetí. V březnu roku 2013 byla Erbanová úspěšná na mistrovství světa, když ji v Astaně porazily pouze Američanky Brittanny Boweová a Heather Richardsonová a česká sprinterka si tak dojela pro bronzovou medaili.

Zatím posledním a bezesporu největším úspěchem je výhra na mistrovství Evropy. V nizozemském Heerenveenu, kde se nachází nyní téměř domácí trať Erbanové, vyjela v jednotlivých závodech na 500 a 1000 metrů vždy druhé místo, což v součtu znamená celkové prvenství. "Mistryně Evropy ve sprintu, to je krásné. Určitě to patří k největším úspěchům. Budu se z toho muset trochu oklepat," řekla vítězka, které se rozhodnutí přesídlit do Holandska začíná zúročovat.