Zlatá snowboardistka
Sportem proti dřepění ve škole. Samková nostalgií netrpí

Společně s malými florbalistkami si zavzpomínala na školní léta, v tělocvičně na pražské Děkance převýšila svým umem i cyklistu Jaroslava Kulhavého. Právě s ním se stala olympijská vítězka ve snowboardcrossu patronkou projektu České unie sportu, ve kterém se snaží zvednout děti i dospělé od televizních obrazovek a zábavnou formou přivést k pohybu.

"Děti by měly sportovat i kvůli tomu, že pak nemusí tolik sedět ve škole," řekla v úsměvné nadsázce patronka projektu na otázku, proč se jej rozhodla podpořit. "Sport dokáže mladé lidi i vychovávat k tomu, aby z nich byl normální člověk," myslí si Eva Samková.

Prohlásila jste, že jste díky sportu mohla čas od času rozbourat školní stereotypy. Jak osobně vzpomínáte na první zářijové dny, kdy vám coby školačce končily prázdniny?

Ráda jsem vždy viděla známé lidi, ale pamatuji si, jak mi po prázdninách najednou došlo, že zase musím každý den do školy. Deprese největší. (smích)

Netrpíte tedy žádnou nostalgií po školní lavici...

Asi ne, už jsem si moc zvykla, že mám svou pohodu a vše si naplánuji sama. Na vysokou školu chci samozřejmě nadále chodit, ale povinnou školní docházku, od pondělí do pátku, tu už bych asi nezvládla.

Letošní dovolenou jste strávila aktivně, mimo jiné lezením po horách. Jak to snášel váš kotník, se kterým jste od konce olympijských her marodila? Byl to pro něj náročný test?

Spíše začátek. Do té doby jsem ani neběhala. Najednou jsem jela do Gruzie a tam chodila osm hodin denně. Trošku jsem se i bála, ale pomohly mi dobré pohorky. Celou dobu jsem kotník cítila, lehce bolel, ale nijak se to nezhoršovalo, ani nezlepšilo, takže všechno v pohodě.

Nebojíte se, že byste si mohla zranění obnovit?

Kotník je, dá se říci, zdravý. Nic se s ním nestane, takže mohu jít trochu přes bolest. Tou se znovu nezlomí. Větším testem byla samozřejmě soustředění, v srpnu jsem měla hned dvě, na Želivce u Jelena na chalupě (trenér Marek Jelínek, pozn. aut.) a v Liberci na Dukle. Na obou jsem mohla dělat už úplně všechno, jsem z toho nadšená.

Žádné zpevnění už tedy nepotřebujete?

Ortézu mám, ale nepoužívám jí. Zvládám i běhání v písku. Navíc samotná snowboardová bota bude dost zpevňující a ani bych do ní ortézu nenarvala.

Pamatujete si, kdy jste na sněhu stála naposledy?

Na začátku března, když jsem si zlomila nohu.

Máte už abstinenční příznaky?

Docela jo. Myslela jsem si, že nebudou, protože jsem předtím byla tři čtvrtě roku na sněhu. Kamarádi už jeli v červenci poprvé na svahy a já už bych také docela jela! Hrozně se na to těším.

Kdy se na sníh letos poprvé chystáte?

Už 7. září odjíždím poprvé na ledovec do italského Stelvia, tak doufám, že všechno vyjde. Je to zde mírnější, než na ostatních ledovcích. Hodně strmé svahy mi nevyhovují.

Loni jste trénovala na Novém Zélandu, ten letos neplánujete?

Na to už je pozdě, navíc to bylo hlavně kvůli olympiádě. Letos to není potřeba. Letní příprava byla dobrá, nejsem ve skluzu, takže můžu být v klidu. Nemá cenu to úplně hrotit. Trénovat jsem začala maximálně o měsíc později. Myslím, že jsem na tom dost podobně jako loni a do začátku prosince je navíc ještě spousta času.

Část léta jste si užila i v koňském sedle, v nezvyklé roli táborové vedoucí.

Do Strážného v Krkonoších jsem jezdila za Pepinem a už někdy v březnu jsem se dohodla s místní vedoucí, že zvládnu dva turnusy.

Dělá váš kůň pokroky?

Jo, jo, ten se má, pořád se jen válí. V srpnu jsem na něj neměla skoro čas, takže má teď pohodičku.

Jak děti poslouchaly olympijskou vítězku?

Poslouchaly... Všechno to byly malé děti, takže braly i normální Evu Samkovou z Vrchlabí, což samozřejmě stále jsem. Ale našly se i takové, co se ptaly, zda jsem opravdu ta Eva Samková. Na dětech je ale super, že to tak vůbec neberou a jsou bezprostřední. Na medaili a podpisy naštěstí zapomněly.