Na tribunách to vypadalo jako při Sametové revoluci. Všude vlály vlajky a z ochozů sálala národní hrdost. Běžci a běžkyně s puškami na zádech ovládli Česko. Areál Vysočina Areny navštívilo během závodního víkendu přes sto tisíc diváků, což byla zároveň rekordní návštěva letošní sezony v rámci Světového poháru. A všichni se náramně bavili. A jak viděl sportovní svátek on-line deník TÝDEN.CZ?
"Héj, héj," hřmělo arénou při střelbě. Vítejte v Novém Městě na Moravě, v hlavním městě biatlonu. Na "svěťáku", který podle mnohých překonal svou atmosférou i biatlonu zemi zaslíbenou Německo.
Ve Světovém poháru se v první desítce pravidelně umisťují Ondřej Moravec, Veronika Vítková, Gabriela Soukalová a občas se povede zazářit i jiným, jako se to třeba o víkendu povedlo Michalu Šlesingrovi. Dlouhodobě se daří i štafetám.
Předpoklad úspěchu
A s jídlem roste chuť. Přesně tak by se dali v jediné větě charakterizovat fanoušci ve Vysočina Aréně. Předpoklad úspěchu byl povětšinou hlavním důvodem pro jejich návštěvu vymrzlých tribun. A biatlonisté velká očekávání naplnili na jedničku. Sice žádné zlato nezískali, ale i tak byli v každém závodě hodně vidět. A o to šlo.
České reprezentaci během uplynulých pěti let dorostli elitní biatlonisté, a to v mužské i ženské kategorii. Na domácí trati nakonec nejvíce rozkvetla Vítková, která si připsala individuální bronz a svým výkonem výrazně pomohla smíšené štafetě k druhému místu. Ale ani ostatní se ve výsledkové listině neztratili.
Pohoda, kam jen dohlédnete
Trochu to připomínalo různobarevné mraveniště. Všude se juchalo jako někde na diskotéce. Nepřehlédnutelný pán v kraťasech servíroval v mrazivém počasí fanouškům svařák a DJ pouštěl do amplionů hudbu, která by rozhýbala i ledové sochy. V neděli navíc celé představení obohatili letečtí akrobaté, kteří předvedli něco ze svého repertoáru.
Do atmosféry se zapojovali všichni bez ohledu na věk, národnost či pohlaví. Dvě staré babičky koštovaly domácí slivovici a bavily se tancem, vedle nich si mladý pár užíval pohled na "taneční" kreace skupinky z předních řad s vlajkami Slovenska. Vůně tradičních horských pochutin dráždila čichové buňky a vlajky si zvesela plápolaly. Nechyběla ani chytlavá hymna, jenž dostávala novoměstský kotel před závody do varu.
Cena lístků
Špičkový zážitek za "pár" korun. Lístky na jednotlivé dny stály 400 Kč, na celý program 1000 Kč a podél trati se dalo dostat zadarmo. Díky tomu měli závodníci jistotu podpory i po opuštění stadionu. Už na sedmidenní program mistrovství světa v roce 2013 dorazilo 200 tisíc fanoušků. Tentokrát si našlo cestu do novomětského areálu na třídenní Světový pohár přes 100 tisíc. A to je letos zdaleka nejvíce. Dokonce více i než v tradičních baštách biatlonu, jakými jsou Ruhpolding či Oberhof.
Sdílené zážitky
Kromě českých fanoušků navštívilo Světový pohár i velké množství těch zahraničních. V hledišti jste tak mohli zahlédnout. Rusy, Ukrajince, Slovince nebo třeba Němce. Jedním z nejhlasitějších táborů byli překvapivě Norové. A nechyběli ani Slováci či Francouzi.
Slavnostnímu vyhlášení přihlíželo v sobotu plné náměstí a nechyběl zde ani ohňostroj. V místních restauračních zařízeních bylo po celou dobu těžké sehnat bez rezervace volné místečko a ve fanstanu to neustále žilo. Prostě taková malá zimní olympiáda na Moravě.
Bezprostřední blízkost
Jen v málokterém populárním sportu jste tak blízko sportovcům jako tady. Z uličky spojující tribuny to bylo do otevřeného depa jednotlivých týmů, co by sněhovou koulí dohodil. A to doslova. I když to naštěstí nikdo nezkoušel.
Cesta do kabin zase vedla těsně kolem tribun a biatlonisté občas zaskočili k divákům na populární selfie či podepsat některý ze suvenýrů. Diváci dýchali pro závodníky a naopak.
Na další si počkají
Světový pohár navštívil Nové Město na Moravě po dlouhých třech letech, i když mezitím se uskutečnilo tolik sledované MS v biatlonu, zůstal zde hlad po velkém sportovním podniku. Lidé byli od začátku natěšeni na závody. Atmosféra srovnatelná s fotbalem, ne-li dokonce lepší.Euforie z tribun jen sršela. "Všichni z toho byli uchvácení. Kam se hrabe takové Německo?" porovnával Šlesingr na závěr atmosféru s tradiční destinací.
