Kdo nikdy ani na chvíli nezatoužil prohánět se jako skupinky atleticky vyhlížejících Francouzů po boku trpaslíka Paklíče chodbami televizní pevnosti Boyard a plnit v tajemných komnatách jeden úkol za druhým, ať hodí kamenem.
Za podobným dobrodružstvím přitom našinec nemusí až kamsi do Atlantiku. Stačí vyrazit do bývalé bramborárny nedaleko Příbrami.
Už jenom centimetry! To dáš!" povzbuzují mě kolegové trojhlasně a očima, jako by mi táhli ruce k další příčce žebříku nad mou hlavou. Jenže já prostě visím. A na pohyb vpřed to vskutku nevypadá.
Retardovaný orangutan by mohl být mým elegantnějším bratrem, dlaně křečovitě svírají šprušli, v očích smrt. Stačil by přitom jediný přehmat rukou a nohy už by dosáhly do bezpečí. Jenže to by se mi do toho musela přestat motat ta připitomělá gravitace.
"Rozhoupej se! Chytíme tě za nohy a nějak tě sem dotáhneme," navrhuje kreativně mužská polovina našeho týmu, která už má tuto část úkolu za sebou. Bodejť by se nesnažili - kdybych se totiž odporoučela k zemi, nahlásí mou neschopnost řvoucí dotyková podlaha a celé martyrium včetně přechodu točící klády si zopakujeme všichni.
Klidně stokrát. Prostě dokud se na druhou stranu místnosti plné překážek s názvem Řeka nedostane v časovém limitu celá naše čtyřčlenná skupina.
Jeden za všechny...
"Musíte si pomáhat. Jinak to u nás prostě nejde," usmívá se nad našimi snahami pirát, který soutěží TEPfaktor, tedy jakousi českou variantou pevnosti Boyard, provází.
Otce Furu a jeho zvídavé otázky, rozverné trpaslíky Paklíče a Pačese a všudypřítomné kamery byste tu však hledali marně. Zábavní centrum v Chotilsku u Příbrami je totiž televizní soutěží inspirováno jen vzdáleně.
KOMPLETNÍ REPORTÁŽ NALEZNETE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU INSTINKT, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI.
