Olympijský sen
Zlatá Samková: Brečela jsem. A najednou zažívám něco bláznivého
16.02.2014 13:57 Od zvláštního zpravodaje
Hned v cíli bláznivě máchala rukama, medailové soupeřky se svalily na ni. Pak dobrou půl hodinu přijímala jednu gratulaci za druhou. A samozřejmě se na všechny strany smála. "Hustý! Bláznivý!" křičela radostí. Evě Samkové, čerstvé držitelce olympijského zlata ve snowboardcrossu, snad úspěch nemůžete nepřát už za její roztomilý projev. Jenže vítězkou se 20letá Češka stala hlavně výkonem na trati, nejlepším a suverénně dominantním.
Už jste ten úspěch alespoň trochu vstřebala?
Už trochu jo. Já se z vítězství raduju normálně, ale teď jsem se chtěla radovat pořádně. A radovala.
Co vám při projetím cíle blesklo hlavou?
Že jsem mezi těmi pár lidmi, kteří to vyhráli. Když jsme čekali na vyhlášení, pořád jsem si říkala, jak je to hustý. Víte, my jsme si to hrozně moc přáli, ale tady v tom sportu je spousta faktorů, které to mohou ovlivnit. Naštěstí to vyšlo.
A jak! Vždyť jste ovládla kvalifikaci i všechny další jízdy. Měla jste během nějaké krizovou chvilku?
V semifinále jsem měla namále, tam jsem úplně přeletěla doskok a myslela, že už nevyjedu. Naštěstí jsem to nějak dodrncala na boulích. Finálová jízda byla paradoxně ze všech nejjistější. Chtěla jsem soupeřkám co nejvíce ujet, abych si pak mohla přibrzdit před poslední flopkou. Je to šílené, pořád to nechápu. Vždyť já v dětství na olympiádu koukala v televizi a teď jsem tady jako vítěz.
Trenéři vypráví, jak jste nejlepší na světě, že prý od vás ostatní země okoukávají vaše metody. Máte pocit, že máte před zbytkem světa určitý náskok?
Záleží na trati a tahle mi zrovna sedla, protože tu byly velké skoky. Čím víc věcí, kde se dá zrychlit, tím vždycky líp pro mě. Já vím, jak mě ostatní pořád natáčí, takže čekám, kdy začnou dělat to samé co já. Už teď vidím, že se hýbou jinak. Pořád jim to ale naštěstí nestačí.
Vy sama jste si prý den před závodem pobrečela... Při tréninku jste si natáhla stehenní sval, vykloubila si rameno.
Jo, pobrečela jsem si na tajňáka. Protože jsem padala, a když člověk hodně očekává, potom je to o to větší zklamání. Nejhorší je, když nejste spokojeni sami se sebou. Ale já jsem zase taková, že mi stačí se vybrečet a pak už je to všechno v pohodě.
Od nedělního rána už jste byla v klidu?
Ten celý den byl takový zvláštní, v klidu bylo úplně všechno. Večer jsem v pohodě usnula, trenéři od rána házeli nějaké fóry. Byla jsem v klidu i po kvaldě, kterou jsem vyhrála. Věděli jsme, že tam pořád jsou nějaké chyby a co je potřeba změnit. Bylo to takové... - no prostě jako na svěťáku.
Pod nosem jste měla tradičně namalovaný knírek, na přilbě zase vlky. Takže teď už budete jezdit jen s nimi?
Já bych moc ráda, ale nemůžu. Potřebuju a chci propagovat na přilbě mé sponzory. Tuhle přilbu si ale určitě někam schovám, protože patří mezi moje nejoblíbenější. Vždyť já mám vlky i na svém autě... A co se týče toho knírku - hrozně to pálilo a smrdělo jako nějaký balakryl, jenže mi to nosí štěstí.
Vavřinec Hradilek, stříbrný kajakář z her v Londýně, slíbil, že jestli vyhrajete, pojede on s knírkem Světový pohár.
Fakt? Tak to je vtipný. (rozesměje se) My se docela známe, tak mu to potom hned připomenu.
Jak si teď budete užívat olympiádu? Těšíte se konečně na ten zítřejší klid?
To si pište, já se nejvíc těším, až se budu klukům zítra smát, že oni musí závodit a já už mám pohodičku. Na to jsem se těšila celou dobu, co jsme tady byli.
A dál?
Přála bych si sejít se s Jaromírem Jágrem - nechci nějakou schůzku, ale prostě mu jen říct, že je hrozný borec. Doufám, že mi to tu někdo dohodne, třeba až bude větší klid. Nebo před finále. Jo, přála bych si navštívit je před finále. To by mi teda vůbec nevadilo. (směje se)
Už víte, co uděláte s prémií 1,5 milionu korun, kterou Český olympijský výbor vypsal za zlato?
Já tohle moc neřeším. Mít nějaké peníze je super, ale stejně do dostanu, dám zase do týmu.
Takže se o ni podělíte s ostatními členy realizačního týmu?
Tak jako to děláme vždycky. Jsme dohodnuti na nějaké části, která půjde klukům. Já jim to dám hrozně ráda, protože si třeba cesty na svěťáky platí sami. Můžu být ráda, že jsou takoví srdcaři a chtějí tu s námi být, i když to se mnou není vždycky jednoduchý. Zaslouží si víc, než dostanou.
Jak to teď podle vás vypadá ve vašem rodném Vrchlabí?
Babička s dědou prožívají všechny závody, takže jsem ráda, že to teď viděli a asi i natočili. Je to super! Těší mě, jak mě všichni hrozně moc podporují. Kamarádi se prý sešli u jídla a dopředu mi říkali, jak to prý oslaví, i když budu poslední. Tak teď asi opravdu slaví.
A rodiče?
Mamka vždycky říká, ať radši na prkně přibrzdím, že prý nemusím vždycky vyhrávat. To jsou rodiče, to jí nevysvětlíte. Jim je úplně jednou, jestli vyhraju nebo ne, budou mě mít pořád stejně rádi. Jsou spokojeni, že mě to baví. Ale nejsou upnuti na výsledky.
Už víte, jak si odpočinete po sezoně?
Chtěla bych si odpočinout. Třeba na nějaké cestě stopem.
Vy si myslíte, že vás nikdo nepozná?
Já se namaskuju, namaluju zase knír. (směje se) Vlastně ne, s knírem už mě každý zná, takže to bude bez kníru. Já si ale beztak nemyslím, že teď budu nějak hodně slavná.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.